Andrej Babiš zase náhodou spal a zdálo se mu o důchodové reformě. Ve snu se mu zjevil návrh, který sepsal nynější guvernér centrální banky a bývalý premiér Jiří Rusnok během náměstkování na ministerstvu práce v roce 2004.

Se snem se potom premiér svěřil svým lidovkám (tady). O Rusnokově verzi penzí pro deník řekl: "Zaujalo mě to. Jak je reforma spočítaná, údajně vychází, že systém by byl udržitelný."

Návrh, který pohořel

Co tedy Babiše zaujalo? Rusnok navrhl propopulační důchody, které se dají shrnout do tří bodů:

1. Každý bude povinně spořit na penzi.

2. Spořit zaměstnancům budou také zaměstnavatelé.

3. Ten, kdo zplodil děti, bude odměněn státní penzí.

Na dávku ze státního pilíře by přitom měli mít nárok pouze ti, kteří vychovali aspoň jednoho potomka. Maximální výše státního důchodu by byla ve výši padesáti procent průměrné mzdy. Čerpat by ji mohli jen rodiče tří a více dětí.

Rusnokova koncepce by se dala pojmenovat parafrází skladby z kreslené verze bible od Eduarda Hofmana a Jeana Effela 'milujte se a množte se a dostanete pěkný důchod' (viz video). Autor se snaží zastavit stárnutí populace i vymírání Čechů a zajistit udržitelnost penzijního systému.

zdroj: YouTube

Se svým návrhem však Rusnok ve vládě sociálního demokrata Vladimíra Špidly pohořel. Jak jinak, vždyť tehdejší premiér vyznával zásadu 'zdroje jsou'.

Babišovská slibotechna

Návrh má sporná místa, na která už kritici upozornili. Například právník Petr Kolman (zde) vznáší otázku, zda je fér trestat páry za to, že nemají děti, když je mít nemohou. Pokud by stát vázal výplatu důchodu na zplození dětí, pak by musel logicky homosexuálním párům umožnit adopce. Anebo by byla homosexuálům povinnost mít děti pro penzijní důvody odpuštěna?

Nelze přehlédnout i to, že Rusnokův návrh odměňuje budoucí penzisty jen za to, že zplodí děti. Ne však za to, že je dobře vychovají a postarají se o jejich vzdělání. Jedno dítě, které se uplatní na trhu práce a přispívá do sociálního systému, je z hlediska státu přece cennější než tři nevychované a nevzdělané děti, které nejeví zájem o práci, žijí ze sociálních dávek a pro stát jsou zátěží.

Přesto Rusnokův návrh není hloupý, má racionální jádro a míří správným směrem. Jen nechápu, proč ho Babiš zmiňuje v roce 2019 a stěžuje si, že se tady s reformou penzí dvacet let nic nedělalo.

Takže, pane premiére, jste ve vládě už pátým rokem a k penzijní reformě jste nijak nepřispěl. A nezařídí ji ani komise, která se pod vedením ministryně socialistické práce Jany Maláčové bude zabývat tím, jak zvýšit důchody ženám, nikoli reformou systému.

Když v dubnu 2015 poslanci projednávali návrh zákona zakazujícího dalším zájemcům vstupovat do druhého důchodového pilíře, zaskočil jste poslance (i ty koaliční) prohlášením, že chystáte vlastní penzijní reformu. Řekl jste: "Chtěli jste něco slyšet, tak já to (penzijní reformu) předložím do konce června." A pokud byste si na svá slova nevzpomínal, najdete je zde – v dolní části strany.

Od té doby uplynuly čtyři roky. Žádnou koncepci jste však ve vládě, v níž jste byl ministrem financí, nepředložil.

Kde se inspirovat

Zpátky k Rusnokově myšlence propopulačních penzí. Není nijak ojedinělá. Lidovci například loni navrhovali, aby matky za každé dítě dostávaly k penzi pětisetkorunový bonus. Babišův kabinet to odmítl.

Pravda, nebyl to žádný reformní návrh, jen změna jednoho parametru. Ale směr byl stejný, jako u Rusnokova návrhu.

Promyšlenější koncepci propopulačních penzí vymyslel Paul Demeny, profesor politické ekonomie Michiganské univerzity (tady).

Demeny navrhuje, aby část příspěvku na sociální pojištění poplatníka v produktivním věku šla jeho rodičům jako část jejich důchodu

Princip solidarity generací, na kterém je založen průběžný systém, by zůstal zachován. Systém by však byl adresný. Motivoval by rodiče nejen k tomu, aby plodili víc dětí, ale zejména by posiloval jejich odpovědnost při výchově dětí, což Rusnokově i lidoveckému návrhu chybí.

Rodiče by měli větší zájem, aby své děti lépe vychovali a investovali do jejich vzdělání. Svůj důchod by vylepšili tím víc, čím víc by jejich potomci vydělávali.

K nejradikálnějším propopulačním koncepcím důchodů patří ta, kterou navrhuje Gary Becker, americký ekonom, který se věnuje rodinné politice.

Jeho myšlenka je prostá: Stát průběžný systém financování důchodů úplně zruší a nahradí ho individuálním zabezpečením na stáří.

Becker dospěl k logickému závěru, že vysoké platby do průběžného systému oslabují mezigenerační solidaritu v rodině. Vědomí, že stát pomůže ve stáří, snižuje potřebu mít děti, které vám ve stáří pomohou.

Za nynější úrovně populace má základní roli v péči o staré lidi stát. A je jasné, proč. Pokud mají dvě generace po sobě jedno dítě, vzniká '4-2-1 problém'. Jedinec ze třetí generace by se v takovém případě měl postarat jak o své dva rodiče, tak o čtyři prarodiče.

Na české poměry je to však myšlenka příliš radikální.

Evropa spěje k sebevraždě

Rusnokova, Demenyho i Beckerova koncepce mají společné, že si rodiče pořizují dítě jako kapitálový statek. Je pro ně investicí, která jim přinese dlouhodobé výnosy – podporu ve stáří.

Nejvyšší čas uvažovat tímto způsobem. Z dat Eurostatu vyplývá, že průměrná míra porodnosti v Evropské unii je 1,58 dítěte na ženu. Nejvíc rodí Francouzky (1,92 dítěte na ženu), nejméně Portugalky (1,36). Češky s 1,5 dítěte se řadí lehce nad průměr.

Za míru prosté reprodukce obyvatelstva je pokládáno 2,1 dítěte na jednu ženu. Této úrovně žádný unijní stát nedosahuje. Vše tedy ukazuje na to, že se Evropa snaží spáchat civilizační sebevraždu.

Je tedy zjevné, že s množením bychom měli pohnout. A penzijní reforma by v tom mohla pomoci.