Sociální demokraté lžou. Důstojné stáří vám nezajistí

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavel Jégl

Někdo bude na penzi piknikovat, jiný se bude pást. Do druhé kategorie patří ti, kteří se spolehnou na sliby sociálních demokratů.

Volební kampaň se dostává do obrátek. Strany vyprávějí pohádky o tom, jak hloupý Honza k bohatství přišel, slibují modré z nebe a přitom lžou, až se hory (i teď přelomu léta a podzimu) zelenají. Tak, jako sociální demokraté, kteří se pod heslem "Důstojné stáří" smějí z plakátů na voliče. (Anebo se snad smějí voličům?)

Pravda, důstojné stáří můžete mít. Pokud se ale o ně postaráte sami a nebudete spoléhat na sociálnědemokratické holky a kluky z plakátu, kteří zvěstují, že Česko vlastně žádnou penzijní reformu nepotřebuje.

Pro příští roky to možná platí. Jenže ne pro příští desetiletí. Dnešní teenageři by takové slogany neměli brát vážně, nespoléhat na stát a zajistit se na stáří vlastními silami.

Bismarck to uměl spočítat

Ve čtvrtek se naposledy schází důchodová komise složená z politiků, ekonomů a odborářů. Za čtyři roky navrhla několik dílčích úprav systému. Na žádné změně, která by zajistila udržitelný systém, se však neshodla. Zejména proto, že odbory i sociální demokraté chtějí dál stavět na průběžném financování penzí.

Tento systém, jinak první pilíř (anebo PAYG - Pay As You Go) vychází ze solidarity generací. Ekonomicky aktivní jednotlivci do něj povinně sypou peníze, které obratem putují na účty důchodců.

První podobný systém státních penzí zaváděl před 130 lety železný kancléř Otto von Bismarck. Místo toho, aby lidé platili svým starým rodičům, platili úplně cizím rodičům – peníze posílali do státního fondu, ze kterého se vyplácely důchody.

Nahlíženo z německého kancléřství, fungovalo to skvěle. Hlavně proto, že důchodu se dožil málokdo. Nárok na něj vznikal v 60 letech, zatímco průměrná délka života byla 55 let.

Bismarckův vynález se s úpravami (peníze se na rozdíl od říšského modelu nedávají do fondu, kde se zhodnocují, ale hned se vyplácejí – tedy "probíhají") provozuje také v Česku. Jenže mu dochází dech. Není divu, střední délka života je podstatně vyšší než věk pro odchod do důchodu, Češky rodí málo dětí, a tak populace stárne a státní důchodový účet je v chronickém schodku. Naposledy vykázal přebytek v roce 2008. A nevytvořil ho ani loni, kdy byl v mínusu 16,3 miliardy Kč.

A to byla minimální nezaměstnanost, takže peníze na důchodový účet tekly proudem. Ani tak ale nestačily vyrovnat bilanci účtu, z něhož se vyplácejí starobní, předčasné, invalidní a pozůstalostní penze. Jak to asi bude s důchodovým účtem vypadat za příští recese? Za té minulé se propadal do padesátimiliardových ztrát.

Vláda pochopitelně ztrátu dorovnává, chybějící peníze posílá správě sociálního zabezpečení, která důchody vyplácí. Jenže peníze z rozpočtu schází v investicích do vzdělání, infrastruktury, výzkumu…

ČSSD poručí větru, dešti

A bude hůř. Poměr seniorů ve společnosti se bude dál zvyšovat (populační prognóza Českého statistického úřadu – zde). Zatímco před šedesáti lety pracovalo na jednoho důchodce šest lidí, dnes jen tři a někdy po roce 2050 může mít každý pracující Čech na krku jednoho penzistu – pokud se spolehneme na průběžný systém.

Tým levicových ekonomů blízkých ČSSD přesto vykouzlil pohádkovou prognózu ("Penzijní reformy – od Chile po středovýchodní Evropu" – tady), která tvrdí, že "průběžný systém v České republice je udržitelný". Jak by ne, když práci týmu koordinoval Vladimir Špidla, bývalý premiér a nyní šéf premiérových poradců, který proslul výrokem "zdroje jsou", ačkoli jeho vláda hospodařila se ztrátami.

"Současný průběžný důchodový systém udržitelný je – bez ohledu na demografické stárnutí. Podle dlouhodobých projekcí se demografické parametry ani do roku 2080 nezmění do té míry, aby byly příčinou rozvratu systému," pravil Špidla k závěrům studie.

Když se však do tohoto elaborátu začtete, nejdete v něm čertovo kopýtko. Autoři například připouštějí, že bude nutné provést parametrické úpravy. Co si pod tím můžete představit? Zvýšit odvody (potažmo snížit čistý plat) a posunout věk pro odchod do důchodu kamsi k… řekněme těsně před kremaci.

Tedy podobně jako za Bismarcka, kdy odchod na penzi byl pojistná událost, jinými slovy – pro stát (pojistitele) malér. Při dnešním průměrném věku (Češi 76 let, Češky 81) bychom v takovém případě odcházeli do penze po osmdesáti. Jenže od důchodu si leckdo slibuje, že si v něm ještě užije života.

Na špičkách nosů

Je pozoruhodné, že studie vznikla na Úřadu vlády, tedy v instituci, jejíž ministr financí Ivan Pilný (v návalu pravdomluvnosti?) řekl, že systém je neudržitelný a že poté, co důchody skončí, budou senioři makat, sekat trávu v parku. Jenže to by přece znamenalo – NE, nebude líp!

(Pravda, ne pro všechny, pro leckoho líp bude. Třeba pro Špidlu, jehož důchod bude odvozen z královského platu unijního komisaře, anebo například pro policisty a vojáky, kteří budou pobírat výsluhy. Ti všichni budou v penzi piknikovat na trávnících, které jim posekají státem "zajištění" penzisté.)

K "Pilného" skepsi každopádně nabádá hromada analýz. Třeba studie Ondřeje Schneidera, která vypočítává, že k udržení vyrovnané bilance důchodového systému bude nutné, aby nástupní poměr důchodu k průměrné mzdě klesl z úrovně zhruba 45 procent hrubé mzdy na hladinu přibližně 35 procent v roce 2030 a 25 procent v roce 2050. Anebo studie Jana Libicha, která navíc srovnává varianty důchodových systémů.

Jenže s tím na sociální demokraty nechoďte. Straníci z Lidového domu nevidí dál než na špičku vlastních nosů, potažmo na čtyři roky dopředu k dalším volbám. 

Tagy: ČSSD Česko domácí důchodci senioři Parlamentní volby sociální demokracie penzijní systém důchodový systém

Zdroje: vlastní