Kromě tradičního kimona snad z žádného jiného kusu oblečení tolik nekřičí čínský původ. Přestože oblek, který měl "velký vůdce" ten den na sobě, nebyl novinkou, po komunistickém převratu se z něj stala oficiální uniforma. A dostalo se mu i nového názvu "maoistický oblek".

Pro novou etapu čínských dějin byl ideální – skrýval v sobě prvky západního obleku, ale zároveň s ním byl v protikladu. Stejně jako se svou jednoduchostí a pytlovitostí vymezoval vůči drahým císařským oděvům – což ještě zdůrazňovaly tlumené vojenské barvy – šedá, modrá a zelená.

V šedesátých letech už nebyl oblek jen součástí módního stylu, který udával směr. Nebyla prakticky jiná možnost – šlo o jediný akceptovatelný oděv. Západní móda, ale i make-up či vysoké podpatky byla označeny za buržoazní a lidé, kteří ji na sobě měli, byli často na ulicích i napadáni.

"Bylo prostě jednodušší nosit maoistický oblek," říká Valery Garrettová, autorka knihy Čínské oblékání: Od dynastie Čching po současnost.

Mao Ce-tung ovlivnil dějiny módy | zdroj: ThinkStock

Nosili ho všichni – muži i ženy, i když nesluší prakticky nikomu. Zvlášť pro ženy, u nichž svou neforemností potlačoval křivky, byl spíš výrazem "podpory revoluce" než touhou po moderním kousku šatníku. "Je to jako říkat: 'Odmítám buržoazní a západní představy o kráse a módě.' Je to o uniformitě, o konformitě," vysvětluje autorka knihy Muzeum znázorňování maoistické Číny Amy Barnesová.

Ostatně hrdě oblek v 70. letech nosili i západní levicově smýšlející intelektuálové, kteří se tím snažili dát najevo odpor k buržoaznímu stylu života.

Jenže ani přesto, že mělo být oblečení jakousi uniformou, aby se potlačily třídní rozdíly, svůj účel příliš nesplnilo. Zatímco nejnižší úředníci si museli vystačit s nejlevnějšími látkami, bohatí čelní představitelé státu si mohli dovolit kvalitu. A rozdíl v kvalitě materiálu byl vidět na první pohled.

Symbol luxusu a módy

Bez ohledu na původní myšlenku a historii to, co bylo dříve symbolem opovrhování západem, ovládlo kolekce západních módních domů. A tak zatímco se čínští státníci, byznysmani a mladí se už pár let snaží dobře vypadat a nehledí na buržoazní původ jejich luxusních obleků (stejně se šijí v Číně), Západ si čínskou pytlovitou uniformu oblíbil jako žádanou exotiku.

Pravda, většinou s předlohou návrháři pracují přesně naopak, než by si Mao přál. Základní střih sice zůstává, ale materiály a barvy dávají okatě najevo luxus a honosnost.

Do své sezony jaro/léto ho například v roce 1999 zařadil Dior a v roce 2012 na něm svou kolekci postavila Vivienne Westwoodová. Té se ale podařilo téměř nemožné – zachovává ženské tvary.