Počátkem 19. století měly Spojené státy prakticky neomezenou zemědělskou plochu, ale sklizeň vyžadovala bezpočet pomocníků a otroků. Práce s kosou byla namáhavá a málo efektivní, chtělo to prostě nápad.

Ve třicátých letech přišlo několik chytrých hlav se svými verzemi nejrůznějších mechanických žacích strojů, mimo jiné se o konstrukci podobné mašiny několik let neúspěšně pokoušel virginský farmář Robert McCormick. Měl ovšem to štěstí, že se mu narodil vynalézavý synek Cyrus Hall McCormick (1809-1884). Ten už v patnácti letech zdokonalil kosu a o pár let později zkonstruoval prvního předchůdce dnešního kombajnu – a je tak považován za vynálezce mechanického žacího stroje.

Svůj Virginia Reaper představil v roce 1831 a v červnu 1834 na něj získal patent. Mašina sklízející obilí byla tažená koňmi a zpočátku dělala takový rámus, že ji muselo doprovázet několik otroků, jejichž úkolem bylo uklidňovat vyplašené koně.

Zpočátku nový vynález nešel příliš na odbyt, protože byl moc drahý. McCormick proto farmářům sám půjčoval peníze, aby si jej mohli dovolit. Svůj aparát navíc stále vylepšoval. V roce 1847 přesídlila jeho firma do Chicaga, protože americký Středozápad byl rozsáhlou zemědělskou oblastí. V roce 1851 pak McCormick na světové výstavě v Londýně získal zlatou medaili a o devět let později jeho firma ročně vyráběla už čtyři tisíce těchto strojů. V roce 1879 změnila název z Cyrus H. McCormick and Brothers na McCormick Harvesting Machine Company, což mělo vyzdvihnout podíl celé rodiny na převratném vynálezu.

McCormickův kombajn nakonec dokázal zastat práci dvanácti až šestnácti lidí s kosou a stal se z něj prodejní hit. Žací stroje představovaly revoluci v zemědělství a staly se jedním z předpokladů pro vznik průmyslové společnosti.