První prototyp automatického kráječe chleba zkonstruoval už v roce 1912 optik a klenotník Otto Frederick Rohwedder (1880-1960), Američan německého původu - jak už samo jméno napovídá. Jeho stroj i veškeré konstrukční plány však o pět let později zničil požár jeho dílny.

Rohwedderovi tedy nezbylo než začít znovu. Problém byl v první řadě se sháněním peněz, protože pekařům se nápad na předem nakrájený chléb pranic nelíbil. Obávali se, že pečivo bude rychleji okorávat a že zákazníci nebudou mít o nic takového zájem. Koneckonců - ukrojit si nožem ještě teplý pořádný krajíc chleba je přece slast.

Navzdory překážkám Rohwedder nakonec svůj stroj postavil v roce 1927 znovu. Aby alespoň částečně umlčel remcající pekaře a obchodníky a chleba tak rychle neosychal a neokorával, pokusil se nařezané krajíce zpočátku sešpendlit. Vytahovat špendlíky pokaždé, když si člověk chtěl vzít krajíček chleba, se ale neukázalo být příliš praktické. Rohwedder proto kráječ upravil tak, aby se chleba ihned po naplátkování balil do voskového papíru a zůstával déle čerstvý.

První stroj prodal Rohwedder svému příteli, který jej od roku 1928 používal ve své pekárně Chillicothe Baking Company v Missouri. První chleba z tohoto kráječe byl prodán 7. července téhož roku.

V následujících letech Rohwedderův vynález prošel řadou vylepšení, začal se šířit do dalších obchodů a používaly jej další velké společnosti poté, co zjistily, jak jdou krájené chleby skvěle na odbyt. V roce 1933 pak ve Spojených státech prodej krájeného chleba poprvé překonal prodej toho nekrájeného. Standardní velikost plátků zároveň raketově zvýšila prodej topinkovačů, které v roce 1926 vymyslel Charles Strite.