Podle průzkumu ruského střediska Levada skoro polovina Rusů (45 procent) o okupaci Československa v roce 1968 nic neví. Více než třetina oslovených (36 procent) považuje invazi vojsk Varšavské smlouvy za oprávněnou. "Výsledky průzkumu svědčí o tom, že se Rusko vrací k propagandě v duchu Brežněvovy éry," řekl ředitel střediska Lev Gudkov.

Podle pětiny dotázaných Rusů intervenci zavinily "podvratné akce" Západu proti socialistickým státům. Skoro čtvrtina usoudila, že protisovětsky naladění politici v tehdejším Československu se pokusili o převrat, a důsledkem toho byl vpád vojsk. Téměř pětina Rusů si myslí, že v ČSSR vypuklo "povstání proti režimu, nastoleného Sovětským svazem".

Německá kancléřka Angela Merkelová v podělí na dotaz okupaci, na které se podílela i někdejší Německá demokratická republika, označila za "smutné vyvrcholení politiky útisku ze strany Sovětského svazu a jeho spojenců".

Stateční lidé v Československu podle ní v dalších letech přispěli ke sjednocené Evropě. Rok 1968 podle Merkelové přinesl aspoň v zárodku požadavky, které se pak naplnily v roce 1989, kdy se prosadila vůle lidu. Šlo podle ní zejména o touhu překonat komunistický režim a žít v demokracii a svobodě.

Výročí událostí roku 1968 se v pondělí věnuje také evropský tisk. Slovenský list Denník N označil představy, že by se z Československa stal demokratický a prosperující stát, kdyby v roce 1968 nepřišla invaze vojsk Varšavské smlouvy, za iluzi.

Kritizoval rovněž tvář takzvaného pražského jara Alexandera Dubčeka za to, že nedokázal říct, že s komunisty ani s Moskvou již nechce mít nic společného. Hlavním přínosem pokusů reformovat socialismus bylo, že dokázaly nereformovatelnost socialismu a praktickou nepoužitelnost komunistické ideologie, napsal deník.

Historik Lukasz Kamiński, bývalý šéf polského Institutu národní paměti (IPN), tedy protějšku českého ÚSTR, listu Rzeczpospolita řekl, že vstup vojsk do ČSSR paradoxně způsobil masové oživení československé společnosti. Ducha Čechů a Slováků podle něj zlomila až pozdější normalizace. "Zkušenost roku 1968 na mnoho let zablokovala pokusy o masové protesty proti režimu," poznamenal Kamiński a upozornil, že v roce 1989 se Češi a Slováci připojili k revolučním událostem jako poslední.

Podle rakouského historika Niklase Perziho, který poskytl rozhovor agentuře APA, Rakušané přijímali Čechoslováky, jichž do země po srpnu 1968 uprchlo na 162 tisíc, s velkými sympatiemi, a to "navzdory pocitům trpkosti, které mezi Rakušany a Čechy vždy existovaly". Chování Rakušanů tuto tradici zatrpklosti a stereotypů podle Perziho "přímo popíralo". Problém podle něj představovala skutečnost, že mezi českými a slovenskými emigranty se snažily provádět nábor sovětské i americké tajné služby.

Výročí okupace Československa v roce 1968 se věnují noviny i v Británii, Irsku a Francii. "Možným klíčem k porozumění Československu v roce 1968 je to, že na rozdíl od podobných protirežimních revolt, ať už v komunistické Evropě nebo jinde, nebylo pražské jaro pouze hnutím liberálů, studentů a politických intelektuálů bojujících proti konzervativnímu zřízení. Mělo širší podporu napříč generacemi, která pramenila ze silné tradice demokracie rozvíjené v Československu v meziválečné době," napsal list The Independent.

I z těchto důvodů byly reformní snahy v Československu v konečném důsledku významnější než například studenty vedené nepokoje, které na jaře 1968 zachvátily Francii, napsal v deníku Irish Examiner irský historik Geoffrey Roberts. Události v Československu podle něj formovaly reformní politiku (sovětského vůdce Michaila) Gorbačova z druhé poloviny 80. let.

Podle francouzského listu Le Monde se jeví jako užitečné, ba naléhavé, probrat znovu myšlenky pražského jara. Podle politologa Jacquese Rupnika, kterého list oslovil, není snadné si rok 1968 připomínat. "Půl milionu vojáků vtrhlo do země. Žízeň občanů po svobodě vystřídala dvě desetiletí normalizace a okupace. Média tudíž mají tendenci připomínat 21. srpen jakožto konec iluze," uvedl Rupnik.