Odbory se od časů totality změnily, tvrdí odborářka

ROZHOVOR - Magazín autor: Jaroslav Bican

Kdysi se o odborech učilo, dneska se bohužel ve školách o odborech příliš mnoho studentů nedozví, říká v rozhovoru pro Tiscali.cz místopředsedky Českomoravské konfederace odborových svazů Radka Sokolová. Přitom zároveň poukazuje na vzrůstající zájem o členství v odborech. (První část rozhovoru ZDE.)

Radka Sokolová

Radka Sokolová,zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

  • Jaké jsou konkrétní nápady či nástroje, jak se k sobě odbory snaží nejenom přilákat nové členy, ale třeba i další lidi z odvětví, kde odborová činnost není tak častá a tradiční?

Pokud jde o nástroje na získávání a přijímání nových členů, o těch byste se mnohem lépe pobavil s lidmi, kteří jsou z odborových organizací přímo u podniků či z odborových svazů, protože my jako českomoravská konfederace sdružujeme odborové svazy a práci s konkrétní členskou základnou dělají na odborových svazech a v odborových organizacích.

Na druhou stranu vzhledem k tomu, že jsme střechou, která sdružuje odborové svazy, a v souvislosti s tím, že během mnoha posledních let vnímáme, že povědomí o odborech není v České republice příliš vysoké, snažíme se kromě mítinků a kampaní dělat i další aktivity, abychom veřejnost seznámili s tím, že odbory tady jsou a co dělají.

Vydáváme také svůj měsíčník Sondy revue s podtitulem pro sebevědomé zaměstnance, firemní kulturu a pracovní právo, který šíří osvětu o výhodách a prospěšnosti členství na konkrétních příkladech. Kromě toho poskytuje největší praktické pracovněprávní poradenství, takže ho využívají například i personalisté ve firmách.

Kdysi se o odborech učilo, dneska se bohužel ve školách o odborech příliš mnoho studentů nedozví. Jsou to spíš výjimky, kdy se ve školách dozvědí, že existují odbory, jaká je jejich role a co mohou dělat. A proto, abychom rozvíjeli povědomí o současné roli odborů a jejich práci, vyjíždíme například do regionů, kde debatujeme s lidmi v ulicích a ptáme se jich, co vědí o odborech, jestli jsou odborově organizovaní, případně, pokud nejsou, jestli by byli ochotni stát se členy odborů.

Při těchto aktivitách zjišťujeme, že mnoho lidí o odborech nemá valné povědomí, netuší, že i oni mohou být odborově organizováni a v čem je odborové členství přínosné. Když se například zeptáme, jestli tuší, kdo odbory zřizuje, řada lidí nám odpoví, že je zřizuje stát. Takže je nezbytné, aby informační aktivity konfederace pokračovaly. To je oblast, které jsme se chopili a snažíme se s kolegy v regionech propagovat to, že odbory jsou a co je jejich úlohou.

  • Už to nese nějaké plody, protože teď zároveň narůstá počet vašich členů? Jak si to vysvětlujete? Je to už výsledek vaší snahy zvyšovat povědomí o odborech nebo je to spíš reakce na aktuální společenskou situaci?

Myslím si, že na vývoji členské základny se odráží celý mix podnětů. Nikdy nic nezáleží jen na jedné konkrétní události, ale zpravidla je to mix událostí, informací, o které člověk "zakopne", takže vedle sebe můžeme postavit kampaň Konec levné práce, to, jakým způsobem a jak často se teď dostávají odbory do médií, naše informační mítinky, výsledky práce odborů i společenskou situaci. K tomu můžeme přidat další střípky, kromě naší aktivity v regionech se třeba také snažíme předávat informace o odborech i ve školách, například formou soutěže o titul Zlaté české ručičky.

Jsou to akce, které kromě toho, že žákům na středních školách řeknou, že existují odbory, mají za cíl především ukázat, že žáci středních škol jsou velice šikovní a umí vyrobit naprosto neuvěřitelné věci. V našem případě hračky, které jsou následně předány dětem v dětských domovech.

K realizaci konkrétně této soutěže nás inspirovaly aktivity celé řady odborových organizací, které vedle své základní odborové práce často realizují i činnosti, které pomáhají a dělají radost těm, kteří to potřebují. Soutěží o titul Zlaté české ručičky jednak ukazujeme, že i takové věci odbory umějí, ale zároveň jsme tuhle akci vyhlásili, aby se žáci nebáli chodit studovat technické obory a jednou se živit rukama, protože když je někdo šikovný, určitě se mu to vyplatí.

  • Když zůstaneme u přílivu nových členů, jaká je jejich struktura? Jste spokojená s tím, do jaké míry do odborů vstupují mladí lidé? Jsou noví členové napříč různými sektory nebo některé převažují?

Neumím vám teď odpovědět úplně pregnantně, že 38 procent je v průmyslu atd., ale určitě se daří napříč odvětvími zlepšovat stav členské základny v tom smyslu, že opravdu je větší zájem o členství v odborech. Odborové svazy, kterým se nejvíc dařilo, byly jak z průmyslové sféry, tak ze sféry veřejné.

Každopádně ta čísla v posledních třech, čtyřech letech nám opravdu dělají radost, protože, abychom za jeden rok přijali víc než 13 tisíc nových členů jenom v rámci Českomoravské konfederace odborových svazů, to si myslím, že nám mohou největší politické strany závidět, protože ani parlamentní politické strany dohromady nemají tolik členů jako my.

Proboha ROH 

  • Zmínila jste, že veřejnost má stále relativně nízké povědomí o existenci odborů, o jejich roli. Zároveň mně připadá, že minimálně nějakou dobu byly vůči odborové angažovanosti a odborářům jako takovým velmi silné předsudky. Jaká je vaše zkušenost? Nakolik ty předsudky existují a mění se to v čase?

Předsudky vůči odborové angažovanosti a odborům tady velmi dlouho byly a stále ještě jsou. Je ještě mnoho lidí, kteří, když se s nimi začnete bavit, řeknou: "Proboha ROH". Od revoluce se odbory významně posunuly, a změna se nastartovala vlastně hned jejich transformací po revoluci.

Myslím si, že odbory dnes a denně dokazují, že jsou jiné, než jaké byly za totalitní doby, přesto bohužel spousta lidí má v hlavě blok, že odbory jsou ROH, ale na druhou stranu, když se pak s těmi lidmi bavíme a když jim popíšeme, co děláme, řeknou si, ono to asi už tak špatné nebude, jako to bylo. Takže jsou tací, kteří svůj názor na odbory začínají přehodnocovat. Je to ale ještě běh na dlouhou trať a je to o velmi intenzivní komunikaci a informování o naší práci a především činy a skutky mají podle mě šanci změnit myšlení lidí.

RV1_2244

Radka Sokolová,zdroj:René Volfík/Tiscali.cz

Co třeba mně udělalo obrovskou radost, bylo, když k nám přišla skupina mladých studentů, kteří o odborech neměli ani tušení a už preventivně byli nedůvěřiví. Po krátkém rozhovoru a představení naší práce jedna ze studentek zareagovala: "Wow, to je dobrý."

Dnes a denně se v ulicích přesvědčuji o tom, že přestože je předseda velmi často v televizi a dalších médiích, lidé velmi často nevnímají, že odbory jsou a že odbory nejsou jen předseda Středula v televizi a předseda Středula na jednání, a že to je obrovská parta lidí, která se snaží bojovat na podnikových úrovních, na ministerstvech za to, aby zaměstnanci měli mnohem lepší pracovní podmínky.

  • Myslíte, že u mladých lidí jsou předsudky o odborech menší?

Jak kde, záleží velmi často na rodině. Tím, že se ve školách o odborech moc nemluví, velmi často záleží na tom, co se dozvědí doma od rodičů, ale většina mladých lidí je opravdu spíš informacemi o odborech "nepolíbená". O to víc však potěší, když přijde takový mlaďoučký klučík, který ještě studuje: "Jo odbory, to já znám, moje maminka je odborářka, až já jednou budu pracovat, budu také odborář, protože oni tam teď vybojovali..."

Takže i světlé vlaštovky mezi mladými jsou a není to jen to, že nás v myslích pořád spojují s bývalým ROH. Je tam i celá řada jiných argumentů, které používají: Já to nepotřebuji a k čemu bych byl v odborech, stejně pro mě všechno vyjednají.

  • Jak na takové argumenty reagujete?

Nedá se to říct takhle paušálně. Vždycky to záleží na konkrétním člověku, na dané situaci. Vždycky musíte vycházet z toho, že každý člověk má nějaké jiné potřeby, ale vždycky je to o tom, že ano, odbory vyjednají, pokud si však všichni jako vy řeknou, že nebudete v odborech, pokud z odborů všichni odejdou, tak odbory nebudou a nikdo tady za zaměstnance bojovat nebude a nikdo kolektivní smlouvu se zaměstnavatelem neuzavře.

Nikdo nebude vyjednávat na celostátní úrovni, aby se zvyšovala minimální mzda, vy si myslíte, že každý jednotlivec je schopen si vyjednat lepší mzdu? Ne, protože zaměstnavatel ve velkém podniku se nebude a ani nemůže bavit s každým jednotlivcem.

  • Zmínil bych ještě jedno konkrétní téma, a to je šikana na pracovišti ze strany vedoucího pracovníka směrem k řadovému pracovníkovi. Je to záležitost, kterou odbory umí řešit?

Šikana je jedno z nejobtížnějších témat, kterým se odbory zabývají. Problém u šikany je, že se velmi těžko prokazuje, takže je to vždycky o tom, že potřebujete dostat důkazní materiál, například aby to, že k šikaně dochází, někdo viděl.

Je to náročné, ale určitě díky tomu, že lidé už se nebojí obracet se na naše právníky, kteří poskytují právní poradenství, tak v řadě případů se problém šikany podařilo vyřešit a vedoucí, který svého podřízeného šikanoval, zmírnil své tlaky. Vždycky je to o osobní statečnosti člověka, který je šikanovaný, že si nechá poradit a že s tím sám začne bojovat.

Ženy ohrožené chudobou  

  • Jsou nějaká témata, která jsou pro vás osobně srdeční záležitostí, věci, které si sama dáváte za cíl a na které se soustředíte?

Takových je celá řada a mnoho z nich jsem tady zmiňovala: propagace, propagační aktivity, aktivity ve směru ke školám a ke studentům. To jsou taková "moje děťátka", se kterými se snažím pracovat a hledám cesty, jak to dělat lépe. To je jedna velká oblast.

Druhá velká oblast je bezpečnost, ochrana zdraví při práci, která spadá do mého portfolia práce na odborech. Jednak tady máme skupinu expertů, se kterými spolupracuji, ale jsem také například místopředsedkyní Rady vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, jsem členkou tripartitního pracovního týmu pro BOZP, takže určitě bezpečnost práce a všechno, co s tím souvisí. To je téma, kterým se zabývám.

Teď třeba aktuálně řešíme, že chceme rozšířit seznam nemocí z povolání o onemocnění bederní páteře. Tam je velký problém, že zaměstnavatelé se stále brání a nechtějí dopustit, aby onemocnění bederní páteře bylo součástí nemocí z povolání.

  • Do jaké míry se odbory zabývají problematikou platových rozdílů mezi muži a ženami? Stále se mluví o tom, že to není úplně tak, jak by to mělo být.

Nejenom, že se o tom mluví, ale ono to opravdu není, jak by to mělo být, protože Česká republika patří mezi země, kde rozdíl mezi odměňováním žen a mužů je jeden z největších. Máme rozdíl 22 procent plus, mínus nějaké drobné v odměňování žen a mužů, a to není v pořádku.

RV1_2221

Radka Sokolová,zdroj:René Volfík/Tiscali.cz

Vlastně to je jedno z témat, které teď budu mít nově na starost, protože jsem se stala předsedkyní výboru pro rovné příležitosti žen a mužů. Myslím si, že je to hodně důležité téma, které se řeší ve všech evropských zemích a pochopitelně i u nás, protože systém odměňování není z tohoto pohledu úplně dobře nastaven. Zaměstnaná žena bývá díky nízkému příjmu mnohem více ohrožena chudobou než muž.

  • Velké téma, které se zdá být trochu upozaděné a které vlastně spadá do bezpečnosti práce, je vzrůstající stres spojený s prací a její dopady na duševní zdraví hlavně té práce, které teď přibývá a která není úplně časově ohraničená a zasahuje lidem do víkendu, do pozdních nočních hodin. Jak naléhavě tohle téma vnímáte?

Stres na pracovišti a nejenom na pracovišti je určitě obrovským problémem a zejména díky moderní technice, počítačům, notebookům, chytrým telefonům zaměstnavatelé chtějí, aby zaměstnanci byli online a kdykoli k dispozici. Vnímáme tlak na zaměstnance a zvyšující se stres, který neustále zažívají nejenom osm hodin v práci, ale potom ještě doma, kdy jsou stále ve střehu, aby včas zareagovali na e-mail či telefon od nadřízeného.

Je to určitě téma, kterým se zabýváme, a při kolektivním vyjednávání v řadě firem se už například snaží řešit, že je určitá pracovní doba a ta by měla být dodržována. A u forem práce, kdy člověk pracuje na nějakou speciální dohodu nebo "podniká", to je samozřejmě problém stejně velký, ale tím, že působíme zejména v podnicích, tak v tuto chvíli to řešíme na podnikové úrovni.

Stres, který je způsoben nepřiměřeným zatěžováním zaměstnance, určitě není ničím pozitivním. Dneska už asi každý ví, že stres se podepisuje na zdraví člověka, a jistě si nikdo nepřeje, aby právě kvůli stresu z práce byl následně člověk dlouhodobě nemocný a třeba byl kvůli tomu i vyřazen z trhu práce.

Tagy: Česko domácí rovnost pohlaví česká politika české školství mzdy a důchody pracovní podmínky práce a odbory

Zdroje: Vlastní