Mohlo by se zdát, že svět patří extrovertům. Jsou upovídaní, hluční, vyzařují sebevědomí a vládnou podmanivým charismatem. Díky tomu všemu jsou více na očích a rychleji se stávají miláčky davů i šéfů. Proto také ve firmách častěji berou vyšší mzdy.

Pro svou hlučnost jsou oproti introvertům více vidět, což vede k pocitům jejich dominance co do počtu. Ještě existuje jeden pojem – ambivalence. Ambivalentním jedincem myslíme někoho, kdo je půl napůl introvert a extrovert.

Ve skutečnosti platí, že v nás všech se nerovnoměrně ukrývá introvert i extrovert. U ambivalentů jsou ale tyto povahové rysy ve větší rovnováze. Extrovertní chování, tedy sebevědomější a komunikativnější, je však na pracovišti vyhledávanější. Proto se takové osobnosti častěji stávají lídry. Kromě toho, že mají ostřejší lokty, jim vyhovuje práce mezi lidmi. Když jsou extroverti sami, jsou úzkostliví, zato kancelář je jejich džunglí. Introverty sociální interakce vyčerpávají a častěji musejí „dobíjet baterky“.

Pro takového introverta se může zdát nemožné prosadit se v hlučné korporátní firmě plné průbojných extrovertů. Odborníci však naznačují, že z takové introvertní firmy by se mohla stát superpodnikem.

Tajemství introvertů

Psycholog Randy Buckner během svých studií zjistil, že introverti mají v mozku více šedé hmoty, na což navazuje neurovědkyně Friederike Fabritiusová, a dodává, že jsou většími mysliteli. „Stráví mnohem více času přemýšlením, než začnou jednat.“  

Introverti se podle ní chovají úplně jinak než extroverti, což odpovídá i jejich odlišnému přístupu k práci. Jsou spíše vnitřně motivovaní a tolik se nestarají o odměny. Vytrvaleji se tak drží jednoho cíle než extroverti.

I knižní autorka zabývající se tématem introvertů na pracovišti Jennifer B. Kahnweilerová se domnívá, že většina společností se orientuje na temperamentnější povahy. „Introverze je v pracovním prostředí podceňovaný aspekt osobnosti,“ řekla pro list The National.  

Introverti jsou podle ní pečliví a na jednotlivé úkoly se vždy zodpovědně připraví. Jsou mnohem klidnější, což jim pomáhá v koncentraci, a současně bedlivě pozorují okolí. Oproti extrovertům jsou všímavější.

Jsou navíc mistry v hlubokém naslouchání. Hlavně ale více přemýšlejí nad úkoly a jejich řešeními, díky čemuž se mnohdy doberou k výsledkům rychleji. Jak to řekl Einstein? „Není to tím, že jsem chytřejší, ale tím, že se problémy zabývám déle.“

Kahnweilerová věří, že introverti jsou kreativnější, analytičtější, pozornější, přizpůsobivější, soustředěnější, empatičtější a pečlivěji budují vztahy. Místo bleskového prosazování nápadů zváží všechny strany daného problému.

Co se zmíněné přizpůsobivosti týče, řada introvertů nasazuje v extrovertním prostředí odpovídající masku. I podle Americké psychologické asociace je tento přístup prospěšný, zlepšuje totiž jejich náladu a dodává jim energii.

Na druhou stranu může vést k „extrovertní kocovině“. Takový introvert pak potřebuje čas o samotě bez sociálních interakcí, který může vyplnit meditacemi, dlouhými procházkami či jinými aktivitami usnadňujícími zpracování pocitů.

I americký exprezident Barack Obama se musel coby introvert vtělit do kůže extroverta. Účastnil se projevů k veřejnosti, setkával se s politiky a veřejně diskutoval. Jednou řekl, že pro doplnění energie musí být jednoduše o samotě.

Rovnováha na pracovišti

Z jedné desetileté studie, které se zúčastnilo 900 generálních ředitelů, vyplynulo, že introverti coby lídři častěji překonali očekávání investorů než extroverti. Představa, že pouze extroverti jsou dobrými vůdci, je podle Fabritiusové mylná.

„Introvertní lídři umožňují zaměstnancům pracovat způsobem, který odpovídá jejich silným stránkám,“ tvrdí neurovědkyně. Naproti tomu extrovertní lídři vládnou dovedností cepovat osoby s nenaplněným potenciálem.

„Ve vedoucích rolích je pravděpodobně nejlepší mít kombinaci obou osobností,“ dodává. Introverti by však podle ní měli mít odlišné pracovní podmínky než extroverti, lépe přizpůsobené jejich povaze.

Introverti podle ní nemohou odvádět kvalitní práci v hlučné kanceláři, kde jsou neustále něčím rozptylováni. „Mozek potřebuje ticho a samotu, aby mohl inovovat,“ prohlásila expertka. A tady přichází bod, kde se oba povahové rysy doplňují.

I když jsou extroverti často upřednostňováni před introverty, je pro ně nakonec pracovní prostředí přátelské k introvertům prospěšné. I oni jsou totiž inovativnější a výkonnější, pokud na pracovišti převládá klid.