Toxické pracovní prostředí poznala alespoň jednou za život většina lidí. S televizí CNBC o něm hovořila profesorka psychologie na Newyorské univerzitě Tessa Westová. Definovala je jako neuctivé, bezohledné, urážlivé a neetické chování v práci. Jakmile skončila pandemie a lidé se začali vracet na pracoviště, tento problém se ještě zhoršil. Toxická kultura přiměla mnoho lidí z práce odejít, případně dokonce změnit směřování jejich kariéry.

Westová ale varovala před opačným extrémem, který je stejně škodlivý jako toxická kultura, totiž kultura přívětivosti. „Došlo k obrovskému tlaku na pohodu, laskavost, empatii a péči v práci, což jsou samozřejmě dobré vlastnosti,“ říká sociální psycholožka. Nakonec však podle ní nezdravá laskavost vyřadí ze hry jasnou komunikaci a přirozenou konfrontaci, která je občas nutná. Uvedla, že vědět, jak přijímat a poskytnout upřímnou zpětnou vazbu, je pro karierní růst zásadní.

Vzniká pak takový nešvar, že kritická zpětná vazba je odsouzena jako toxická, protože lidé chtějí slyšet jen pozitivní zpětnou vazbu. Pokud však neuslyší i tu negativní, nenapraví své chyby, nepoučí se z nich a neporostou ani po lidské stránce.

Skvělé vztahy, špatná práce

Vlídnost nemusí být vždy lepší, někdy to může být jen vytáčka, podotýká Westová a zmiňuje fráze užívané během seznamování na pracovišti signalizující kulturu vlídnosti. Například když vás někdo ohodnotí ve stylu „je milý“ nebo „skvěle se s ním pracuje“. To je však nicneříkající zpětná vazba. „To je jasný signál, že lidé psychicky necítí jako bezpečné hovořit o silných a slabých stránkách,“ vysvětlila Westová.

Spisovatel a psycholog Adam Grant to považuje za cestu k průměrnosti. „Průměrnost znamená, že jednotlivci oceňují vztahy více než výsledky,“ řekl Grant. Lidé se podle něj natolik obávají o vzájemné vztahy, že nakonec neodvádějí dobrou práci. A i když pak odvádějí špatnou práci, stále se mohou díky dobrým vztahům na pracovišti prosadit.

Jako další nebezpečí zmínil s tím související pasivní agresivitu, kdy jsou špatné úmysly maskovány za úsměvy. Westová ještě doplnila, že tato přehnaná vlídnost ve finále zvyšuje nejistotu na pracovišti. Nikdo totiž ve skutečnosti tak pozitivní není. „Je ironií, že nejlepším způsobem, jak zničit pocit bezpečí, je kultura vlídnosti, neboť ve skutečnosti nevíte, co si kdo myslí,“ vysvětlila psycholožka.

Žádejte o konstruktivní kritiku

Westová to přirovnala k toxické pozitivitě. Jedná se o přesvědčení, že lidé by si měli za každých okolností zachovat pozitivní myšlení, dokonce i ve špatných situacích. Cítit ale obavy a další negativní pocity je přirozené, nikoli toxické.

Pokud nechcete splynout s nezdravě vlídným pracovním prostředím, Westová doporučuje požádat o upřímnou a konstruktivní zpětnou vazbu a klást obsahově neutrální otázky, které neporuší „normu laskavosti“. Zkuste se zeptat, jak provést danou práci. Například jakou barvu zvolit pro pozadí v PowerPointu. „Začněte s malými dotazy, a pak se propracujte k věcem, které jsou ve své podstatě trochu kritičtější,“ poradila Westová.