Ideální suvenýr z dovolené

GALERIE MAGAZÍN - Magazín autor: Alžběta Šírková

Také si každý rok lámete hlavu nad tím, co si přivézt z dovolené nebo čím potěšit své blízké? Pokud se vyhýbáte kýčům, tím pravým ořechovým by pro vás mohly být jedlé suvenýry. Chybu neuděláte ani s místními alkoholickými produkty. 

Koření je ideální věc, jakou si dovézt z výletu do libovolné části světa

Koření je ideální věc, jakou si dovézt z výletu do libovolné části světa,zdroj: Profimedia.cz

Portské víno a sladké koláčky z Portugalska

Pokud se chystáte objevovat krásy portugalského pobřeží, pak si nenechte ujít vynikající portské víno, které se vyrábí z hroznů rostoucích v údolích podél řeky Douro v severním Portugalsku. Portské víno vyniká svojí sladkostí a vysokým obsahem alkoholu od 19 do 23 %. Za to je odpovědná pálenka brandy, která se přidává v průběhu fermentace.

Mezi nejznámější druhy portského vína patří Ruby, které má tmavě červenou barvu a vyznačuje se vysokou sladkostí. Oblíbené je také Tawny se zlatohnědou barvou, jeho chuť můžete být sladká i polosuchá.

Na své si přijdou i milovníci bílého vína, které se na rozdíl od výše uvedených druhů vyrábí z bílých hroznů a nabízí se taktéž ve sladké nebo polosuché variantě.  

Pokud neholdujete vínu nebo chcete potěšit děti, můžete si ze země mořeplavců přivézt lahodné koláčky Pastéis de Belém alias Pastéis de nata. Koláčky z listového těsta jsou plněné smetanovo-vaječným krémem a posypané skořicí a cukrem. Recepturu vymysleli mniši kláštera sv. Jeronýma, který stojí v lisabonské čtvrti Belém, odtud název Pastéis de Belém. 

Poté, co Portugalsko zrušilo církevní řády, se mniši ocitli na mizině a originální recepturu prodali nedaleké pekárně. Ta oblíbenou pochoutku nabízí od roku 1837 a dodnes se těší velkému zájmu místních i turistů, kteří na ni stojí dlouhé fronty.

Legendární pečivo je kromě belémské čtvrti dostupné i po celém Portugalsku, jen ho musíte hledat pod názvem Pastéis de nata. Pojmenování Pastéis de Belém mohou používat pouze původní vlastníci receptu – tedy pekárna v Belému.

Ač jsou koláčky na první pohled velmi křehké, díky praktickému balení v krabičce se dají bez újmy dopravit domů.

Spojené arabské emiráty a jejich neodolatelné datle

Na datle narazíte v každém ze sedmi arabských emirátů. Je to totiž jedna z mála zemědělských plodin, které se ve velmi teplém a suchém podnebí daří. Rostou na datlových palmách převážně v pouštích a ne nadarmo se jim říká chléb pouště.

Datle obsahují velké množství minerálů, jsou energeticky hodnotné a tak byly a dodnes jsou oblíbenou pochoutkou místních obyvatel. Tržiště nabízí několik druhů sušených datlí, například Medjool, které jsou oproti jiným masitější a sladší.

A ačkoli i obyčejné sušené datle chutnají mnohem lépe než ty, které známe z našich supermarketů, můžete ochutnat i řadu jejich vylepšených verzí - třeba datle plněné celou mandlí obalené v hořké, mléčné či bílé čokoládě. 

Datle ale mají i řadu příznivých zdravotních účinků. Zabraňují ucpávání tepen a snižují krevní tlak. Díky vysokému podílu vlákniny zase podporují správnou činnost trávícího traktu a očistu organismu. Proto je obyvatelé emirátů konzumují zejména před hlavními jídly.

Sladké makronky z Francie

Kdo si z Francie nepřiveze sladké makronky, jako by zemi galského kohouta ani nenavštívil. Mandlová cukrovinka je podobná pusince a vyrábí se z vaječného bílku, cukru, mandlové mouky a potravinářského barviva. Makronky mají tvar kolečka a nejčastěji se plní smetanovým krémem, který má různé příchutě, od tradiční vanilkové po levandulovou či malinovou.

Zajímavostí je, že tato delikatesa původně pochází z Itálie. Do Francie se dostala až v 16. století díky italské šlechtičně Kateřině Medicejské, která si vzala francouzského krále Jindřicha II. a nechtěla se vzdát svých oblíbených laskominek. Královna si však o chuti dnešních makrónek mohla nechat jen zdát, mlsala jen samotný korpus bez náplně.

Širší veřejnost si na makrpnky musela počkat až do roku 1862, kdy je začala péct cukrárna Ladurée na pařížské Champs Elysées. Opravdový boom ale nastal až v roce 1930, kdy cukráře Pierre Desfontaines napadlo mandlová kolečka spojit lahodnou krémovou náplní. Dodnes tato cukrárna patří mezi vyhlášené a míří sem nejen turisté, ale i místní.

Silný čaj z Turecka

Tureckým národním nápojem není káva, ale silný černý čaj Rize, který se pěstuje ve stejnojmenné provincii na jižním pobřeží Černého moře. Turecký čaj se na rozdíl od klasického čaje připravuje ve dvou konvičkách stojících jedna na druhé. Spodní konvice je naplněná vařící vodou a v horní se louhuje silný čajový vývar. Čaj se servíruje v malých skleničkách tulipánového tvaru a sladí se minimálně jednou kostkou cukru.

Turci ho z praktických důvodů popíjí po celý den. V zemi panují vysoké teploty a tělo paradoxně nejlépe ochladí právě horký čaj. Proto je Turecko doslova poseté nespočtem čajoven. Pokud chcete potěšit své známé typickým suvenýrem, pak je balení černého čaje Rize s tulipánovými skleničkami tou pravou volbou.

V Turecku ale narazíte i na instantní čaje v plechovkách, které mají příchuť klasického i  granátového jablka.

Tagy: zajímavosti a kuriozity turistika a cestovní ruch kulinářství a gastronomie

Zdroje: vlastní