• Před lety jste se proslavila coby moderátorka úspěšné televizní reality show Balírna, ovšem dnes se podle překladu vašich pohádkových knížek učí africké děti francouzsky. Trochu nezvyklá kariéra někdejší celebrity...

Vlastně nevím, jestli jsem kdy nějaká celebrita byla. Pokud jsem k tomu měla nakročeno, tak jsem hodně rychle změnila kurz a z téhle cesty zkrátka uhnula.

• A představuje pro vás zmíněné moderování stigma?

Odpovím trochu oklikou. Mě víc bavil a baví život. Zkrátka věci vytvářet, a ne se s nimi fotit, nebo snad dokonce se jenom fotit, bez toho vytváření. Co se týče šílení mužů, je pravda, že je mi opačná polovička naší populace stále nakloněná. Nevím, čím to je. Ale asi to souvisí s tím, že mě zkrátka vždycky víc bavilo si s tím druhým úplně normálně pokecat, než jen tak zatřepetat jakýmsi půvabem a zmizet. To je nejen nesportovní, ale hlavně nefér. Takový až skoro nelidský.

• V Africe jste se byla podívat?

V Africe jsem byla několikrát. Ale vy asi myslíte prales či ty školičky, které si čtou z našich knih. Tam mě vzal spoluautor knižního projektu Mirek Bobek, abych viděla na vlastní oči, že má to naše psaní pohádek smysl. Byli jsme tam v rámci charitativní akce Toulavý autobus, která je s těmi pohádkami spojená.

Režírovala jsem z té události reportáže, a i díky tomu jsem se dostala na místa, které jsem si jen velmi vágně dokázala představit z pohodlí domova. Nebudu si tu před vámi hrát na kabrňáka a tvrdit, že jsem to "nevobulela". Člověku spousta věcí dojde zkrátka až tam.

• Na rozdíl od svého tehdejšího moderátorského partnera Libora Boučka jste zběhla ke studiu. Na jaké téma zpracováváte disertační práci na DAMU?

Disertačka je naštěstí zpracovaná a obhájená. Titul už se spokojeně válí doma ve skříni. Tématem mého pětiletého výzkumu byly "Podmínky k herectví: Srovnání Spojených států a České republiky".

• To zní poněkud strojeně.

Trávila jsem od roku 2011 většinu času v Americe, především na Columbia University v New Yorku, která se stala mým druhým domovem. Poznala jsem tam mnoho osobností, kterých si vážím, a co víc, mohla jsem jim nahlédnout takzvaně do kuchyně. Ať už divadelní, seriálové či filmové. Ale hlavně všechny ty osobnosti poznáte jako lidi.

• Současně vás na jiné fakultě vedl pan Sokol. Opět trochu nezvyklé na nejobsazovanější reklamní herečku, jíž jste taktéž byla.

Pan profesor Sokol nejprve vůbec netušil, že kromě studia točím v televizi. Byla jsem pro něj studentka jako každá jiná. Žádná televizní bariéra mezi námi nevznikla. Ani kvůli reklamě ne. A určitě hlavně díky tomuto jeho přístupu jsem se tam cítila tak dobře. Myslím, že velkej člověk se pozná právě v těchto maličkostech.

Tereza Šefrnová | zdroj: tisková zpráva

• Jistě jste díky reklamám vydělala "balík", stály za to ty peníze?

Točit reklamy mě dost baví. Je to jednorázová soustředěná práce. Ale představa, že za to dostanete miliony, je v dnešním Česku absurdní. Pro názornost – vyděláte si tím na to, abyste si mohl koupit letenku do New Yorku a čas tam pobyl. Takže je vám asi jasný, že co jsem vydělala, probendila jsem zpátky na svůj výzkum v Americe. Nelituju ani jednoho. Naopak.

• Váš poměrně krátký poměr s ženatým scénáristou stojí za vznikem vašeho prvního románu Holka Drzá. Vzhledem k názvu chcete asi konkurovat paní Třeštíkové, anebo se pletu a máte vyšší literární ambice?

Já vůbec nevím, jak mám odpovědět. Ale dobře. Moje ambice není lézt někomu do zelí. Uznávám, že název je zvolený velmi provokativně. Měl by zaujmout, a hlavně stručně shrnout obsah. Moje motivace byla mnohem prostší.

• Psychoterapeutická?

Toužila jsem napsat román současným jazykem o naší generaci a o problémech, se kterými se potýká.

• S jakými problémy se potýká?

Každý z náš žije v určité sociální bublině. Nejenom mladí, ale i ti starší, kteří se tváří, že se jich to netýká. A pak naprosto samozřejmě doplácíme na střet s realitou. Například si každý z nás razí tu svou pravdu. A přesně jak říká pan profesor Sokol, to je velmi nebezpečný stav.

• A co se týká vztahů?

Pokud máte s někým virtuální vztah přes sms, tak se nesmíte divit, když záhy zjistíte, že si představujete něco zcela jiného než váš protějšek. Protože jsem herečka, je román z hereckého prostředí. Snažím se ho popisovat in natura – úplně vysvlečeně. Tak, jak je. S celou tou bídou a občasným leskem. A v neposlední řadě je tam samozřejmě velký morální vykřičník.

• Popisujete v knize, jak loví muže zlatokopky? Jak to probíhá?

Podle naprosto jasného schématu. Zlatá karta je to poslední, co zabere. Na to, abyste bodoval u zlatokopky, musíte být v jejich top 10 žebříčku. A ten se moc nemění. Jsou tam většinou stálice z NHL, jelikož to je pro ně tutovka. Až když to nevyjde u nich, zabere zlatá karta. Ten proces popisuju úplně do detailů v jedné z kapitol románu. A také se tam můžete dozvědět, proč mají větší šanci úplně obyčejná děvčata než zlatokopky.

• V čem tkví katarze příběhu?

Moje katarze spočívá v tom, že lehnout si pod ženáče je poněkud ošklivé – fuj. To se prostě nedělá. A jestliže po tom někdo zatouží, přestože si přečetl moji knížku, nesmí se pak divit, že dostane po tlamě. Tak jako já.

• Ve vší slušnosti, možná je škoda, že jste nezůstala u pohádek… Na čem je podle vás založen obchodní úspěch Třeštíkové?

Radka Třeštíková, pokud vím, psala či stále píše do ELLE. To je jedna z mála ještě funkčních mediálních platforem, která přímo zasáhne cílovku. Její čtenářky nečtou "nováčka", ale někoho, koho už znají. A mohou autorku doporučit. To hraje velkou roli.

• Na čem bude založen úspěch váš, respektive pomocí jakých nástrojů chcete svou knihu propagovat a proč vůbec?

Beru tuhle knížku jako příležitost dostat se blíž ke čtenáři. Vyšla mi spousta knížek pro děti, které jsou i přeložené do cizích jazyků. Ale teprve když jsem šla číst Pohádky ze zoologické zahrádky do školky, a viděla ty přímé reakce, zaujetí, úsměvy dětí a tisíce dotazů, došlo mi, že jako herečko-autorka autorko-herečka prostě potřebuju být se svým čtenářem v kontaktu. Proto jsou mým "nástrojem", jak to pěkně nazýváte, sociální sítě, kde má Holka Drzá svou stránku, kam jí každý může napsat.

• Jaký je podle vás nejefektivnější způsob knižní propagace?

Dalším takovým nástrojem je pro mě hithit.cz (český crowdfundingový portál, pozn. red.), kde je Holka Drzá "zavěšená". Kromě jiného tam nabízím i možnost pro neknihomoly. Těm přečtu knížku osobně v prostředí, ve kterém vznikala. Je to fajn cesta. Taková lidská. Nevím, jestli mi pomůže k propagaci, ale k poznání čtenáře Holky Drzé určitě. A to mi bohatě stačí.