Není to zdaleka první pokus KSČM, prosadit podobnou legislativu. S prvním podobným návrhem komunisté přišli už v roce 1999, další následovaly v roce 2003 a 2004 a i nynější novela už je poměrně stará, protože byla navržena už na konci roku 2015. Teprve nyní se však dostala na program jednání sněmovny do prvního čtení. Dá se tedy říci, že ochrana jazyka je dlouhodobou agendou komunistické strany.

Komunisté chtějí, aby se všechny cizojazyčné názvy překládaly do češtiny. Poukazují na to, že naše ulice jsou plné názvů obchodů, kterým prý lidé, zejména ti starší, nerozumí. Překládat se mají také cizojazyčné názvy filmů, takže z Batmana by byl napříště Netopýří muž a slavný muzikál Moulin Rouge by nejspíš byl nově k vidění pod názvem Červený Mlýn. Výjimku má mít slovenština jakožto stále ještě jazyk bratrský a do značné míry srozumitelný. Jen česky by se mluvilo také v televizi a rozhlase.

Komunističtí lingvisté

V podstatě bychom se komunistickým návrhem nemuseli dále zabývat, protože vláda k němu vyjádřila negativní stanovisko s tím, že má nízkou legislativní úroveň (což ostatně konstatovala i o všech předchozích návrzích), ale bez ohledu na to, jak mizivou šanci má zákon, je dobré se nad tím zamyslet.

Komunisté totiž v obhajobě svého návrhu poukazují na několik faktů, které sice zákon vůbec nevyřeší, ale i tak jsou zarážející. Podle poslance Zdeňka Ondráčka až 30 procent obyvatel České republiky neovládá žádný cizí jazyk. Naopak velká spousta zejména mladých lidí neumí správně česky, nerozumí psanému projevu a není zvyklá číst delší texty.

Oboje je bohužel do jisté míry pravda. Jenže žádný z těchto problémů se nevyřeší tím, že si místo hot dogu budeme dávat teplého psa. Nízkou jazykovou vybavenost seniorů mají na svědomí právě komunisté, kteří tady 40 let neumožnili nic jiného, než výuku ruštiny. A teď se zasazují o to, aby z veřejného prostoru vymýtili všechny cizí jazyky. 

V době globalizace a informační emancipace je jejich neznalost velkým hendikepem a stát by se měl naopak zasazovat o to, aby ho odstranil.

Co do mladé generace, která naopak neumí česky, řešení je třeba hledat v systému školství a nikoliv v tom, zda budou mít filmy původní názvy nebo české verze. Důraz na výuku mateřského jazyka a zejména schopnost porozumět psanému textu by jistě mohl být vyšší, ale to je otázka na ministerstvo školství a nikoliv parlament.

Co je české, to je hezké!

Zákon o ochraně mateřského jazyka přitom v Evropě není něčím zcela mimořádným, v určité podobě platí třeba ve Francii, Polsku nebo na Slovensku. Na Slovensku se musí dabovat veškeré zahraniční filmy, a to i ty české. Francie zase zakázala některá cizí slova a nařídila je nahradit francouzskými. Jistě, můžeme se vydat i touto cestou, ale je otázka, nakolik je český jazyk jako takový opravdu ohrožen invazí cizích slov nebo mu dokonce hrozí zánik.

Například na Slovensku nebo v Lotyšsku je situace jiná, národnostní menšiny tam hojně používají vlastní jazyk a vytvářejí tak dvojjazyčné prostředí. V Česku tento problém nemáme a nevypadá to, že by v budoucnu měl vyvstat.

Zaplevelení jazyka anglickými výrazy, jak na to občas poukazují někteří puristé, je zase podle odborníků přirozený jev a těžko se vůči němu nějak bránit. Anglická slova přicházejí do jazyka s technologickým rozvojem, což připouštějí i sami komunisté. Koneckonců přejímání cizojazyčných slov, která se postupně asimilují dokonce tak, že je mluvčí již nevnímá jako cizojazyčná, je pro jazyk přirozený proces. Přejatých slov nemá čeština málo. 

Češtinu zkrátka není nutné chránit před nějakou vnější invazí, zánik jí rozhodně nehrozí. Klíč k tomu, aby náš jazyk prosperoval, by se měl hledat ve školních lavicích a učebnicích, nikoliv v parlamentu.