Koncem března bude Evropský parlament hlasovat o návrhu směrnice, s níž chce Evropská komise přizpůsobit práva duševního vlastnictví nové realitě digitálního světa. Norma má především posílit postavení tvůrců obsahu (herců, muzikantů, spisovatelů) vůči internetovým gigantům.

Jádrem sporu je především článek 13. Ten dává internetovým platformám (jako je YouTube, Facebook, Twitter, Reddit, Dailymotion nebo Soundcloud) s určitými výjimkami povinnost zabývat se tím, zda uživateli nahrávaný obsah (na němž tyto platformy vydělávají) neporušuje autorská práva. Za takové porušení budou poskytovatelé služeb přímo odpovědní. A s tím budou muset samozřejmě něco udělat.

Pro a proti

Stoupenci nové normy ji pokládají za prostředek k tomu, aby se majitelům práv zajistil spravedlivý podíl za použití jimi vlastněného obsahu na internetu. Autoři, muzikanti, filmaři, fotografové a nakladatelství si celá léta stěžují, že zatímco jiní šíří jejich díla za účelem (nemalého) zisku, jim samotným zbudou leda tak oči pro pláč.

Odpůrci naopak vidí v článku 13 ohrožení svobody projevu. Samozřejmě připouštějí, že při uploadování leckdy jde o porušování autorských práv, nicméně argumentují tím, že u mnohých potenciálních pachatelů rozhodně nejde o zlý úmysl: Nechtějí ani škodit druhým, ani z toho finančně profitovat.

Uživatelé webu se v podstatě dělí na dva tábory: zatímco jedni fungují jako pasivní pozorovatelé, pro druhé je nahrávání cizí tvorby na internet jedním ze základních předpokladů společenské komunikace. Článek 13 vychází těm druhým jmenovaným přece jen do jisté míry vstříc a obsahuje výjimky a prostor pro různý výklad. Z toho ale na druhé straně plyne i řada nejasností. Jen jeden příklad za všechny: Je streamování počítačových her porušením autorských práv, anebo jde vlastně v jistém smyslu o nový produkt, jehož autorem je sám hráč?

Bude směrnice schválena?

Zda jde o tvrdý, nebo benevolentní zákon, je věcí názoru. Každopádně se proti reformě demonstrovalo už všude možně.

Evropská komise návrh představila už v roce 2016, od té doby se o jeho konečné verzi tvrdě vyjednávalo. Některé země, včetně České republiky, žádaly v této věci výjimky pro malé firmy, pro které by postihy, s nimiž směrnice počítá, mohly být likvidační. Nakonec se na základě kompromisu nebudou pravidla článku 13 vztahovat na společnosti mladší tří let s ročním obratem pod deset milionů eur a s méně než pěti miliony uživatelů měsíčně.

Zástupci členských zemí a klíčový výbor europarlamentu kompromis z 13. února nakonec potvrdili, jeho odsouhlasení na plénu ale jisté není. V případě konečného schválení budou mít členské země EU dva roky na převedení nových pravidel do svých domácích zákonů.

Jak to bude fungovat v praxi

Provozovatelé platforem si napříště mají opatřit povolení majitelů práv, že jejich dílo lze použít na webu – například formou licenční dohody. Je ovšem otázka, zda tito majitelé budou ochotni všem platformám poskytnout licenci za přijatelnou cenu.

Pokud licence udělena nebude, jsou platformy povinné zajistit, aby se chráněné obrázky, audio- a videonahrávky a texty na webu neobjevily. Při tak obrovském množství materiálů to je ale možné provést jen s pomocí tak zvaných uploadovacích filtrů. Ty by měly zablokovat veškerý chráněný obsah, nikoliv však parodie, citáty, recenze či memy.

To samozřejmě jak demonstranti, tak počítačoví experti pokládají za nereálné, protože žádný filtr (alespoň zatím) nedokáže rozeznat porušení autorského práva od satiry. Z osmi milionů denně nahraných souborů jich například jeden takový filtr v Británii mylně vyhodnotil 80 tisíc jako porušení autorského práva. Pro jedny to znamená jedno mizerné procento, pro druhé ale přes 29 milionů neoprávněně nasazených náhubků ročně.

Stoupenci nové normy nepopírají, že se samozřejmě budou stávat chyby, a připouštějí, že někdy bude také drobet omezena svoboda projevu. Je-li ovšem politickou odpovědí na společenské změny vyvolané internetem jen omezování a filtrování, nemohou to mladí lidé chápat jako pokrok, ale jako hrozbu. Hodí pak těmto politikům svůj hlas ve volbách? Už brzy se při těch evropských ukáže, zda navrhované změny neznechutily jednu celou generaci voličů.