Neúspěšné demokratické kandidátky na křeslo v Bílém domě je teď najednou zase všude plno. Její (po)volební memoáry se jmenují What Happened, tedy Co se stalo. Jízlivá odpověď se přímo nabízí: "Stalo se to, že jsem prohrála volby". Autorka se ale snaží najít především příčinu, proč se to stalo. Proč favorizovaná a zkušená demokratická politička nedokázala porazit křiklouna a populistu porušujícího takřka všechna pravidla kampaně.

Viníků našla Hillary požehnaně

Název knihy je z tohoto pohledu poněkud matoucí, protože správně by se asi dílo mělo jmenovat Kdo všechno kromě mě může za mou volební porážku. Pokud totiž někdo čekal, že Hillary využila pauzy k sebereflexi, šeredně se mýlí.

Na mnoha a mnoha stránkách Hillary Clintonová hlavně fňuká nad svou porážkou a ukazuje prstem na viníky. Nachází jich spoustu. Tak třeba svého vnitrostranického soupeře z primárek Bernieho Sanderse, který ji prý trvale poškodil kritikou jejího ledabylého postupu proti Wall Streetu. Nějak jí přitom nedochází, že pěkně naštvala spoustu voličů, když od bankéřů nestydatě inkasovala statisíce dolarů jako honoráře za přednášky.

Dalším viníkem neúspěchu je podle ní přímo exprezident Barack Obama, který ji znemožnil svou radou, aby na Sandersovu kritiku nereagovala. A samozřejmě toho hodně spískal i tehdejší šéf FBI James Comey, který jí prý vrazil kudlu do zad aférou kolem jejích e-mailů a poškodil její vůdcovskou image.

Ještě podlejší byl ruský prezident Vladimir Putin, ale neměl by se prý radovat předčasně. "Nyní, když se k nám Rusové nabourali a zjistili, jak chabá je naše obrana, budou v tom pokračovat," napsala demokratická politička, podle níž cílí ruské snahy na oslabení či úplné zničení západní demokracie.

Clintonová pochopitelně nezapomíná ani na to, že velkou vinu na její porážce má Julian Assange a jeho WikiLekas a sám Donald Trump a média, která dávala prostor každému jeho prohlášení, byť mělo daleko k pravdě. Nenechme se zde zmást tím, že Clintonová přiznává jistý díl viny kvůli aféře se svými e-maily – za tu totiž podle ní mohou hlavně její spolupracovníci.

"Vedla jsem tradiční prezidentskou kampaň s pečlivě promyšlenými tématy a pracně uzavíranými spojenectvími, zatímco Trump provozoval televizní reality show, která zkušeně a bezohledně živila hněv a rozladěnost Američanů," píše politička. K Trumpovu vítězství pak podle ní také přispěly i sexistické a rasistické postoje části americké společnosti a pochopitelně i špatný americký volební systém, kdy sice porazila Trumpa o téměř tři miliony hlasů, ale neuspěla v součtu volitelů z jednotlivých států.

Ublíženost, zhrzenost, zatrpklost

A tak následuje stránka za stránkou a přímo z nich kape ublíženost, zhrzenost a hořkost z toho, že favoritka prohrála volební duel s chlapem, který byl ještě méně oblíbený než ona a s jehož vítězstvím počítal málokdo. Na Trumpa v některých pasážích Clintonová nahlíží s humorem, dává ale jasně najevo, že se nechce smířit s tím, že v čele USA stojí člověk jako on. "Někdy mě napadá: pokud sečtete čas, který tráví na golfu, na Twitteru a sledováním kabelových televizí, co zůstane?" ptá se čtenářů i sama sebe.

Hillary zkrátka odmítá jakoukoliv odpovědnost za volební porážku a dává vinu hlavně své vlastní straně. Nikde není ani slovo o tom, že by na volebním neúspěchu mohla mít podíl třeba její arogance, strojenost a prkennost. Na 512 stránkách se jí nepovedlo využít příležitosti k jisté osobní katarzi, a i když to vehementně popírá, nelze se zbavit dojmu, že si tak nějak chystá půdu pro další kandidaturu. Pokud jde o aktuální průzkumy mínění, je přitom dokonce ještě za katastrofálně nízkými hodnotami, jimiž se může (ne)pochlubit Trump.

Říká se, že Trump pohrdá svou partají. Hillary se sice tváří, že tu svoji miluje, ale je to spíš póza. Ve skutečnosti zpovykaná politička myslí na tu "svou" stranu jen tehdy, kdy jí slouží jako výtah k moci. V tomto ohledu je tedy Trump přece jen upřímnější – jde mu totiž jen a jen o vlastní ego. To u Clintonové není jiné, jen se to snaží tak nějak zaobalit.

Tři a půl tisíce za vstup na veřejné čtení

Kdo se vyzná v historických tradicích americké stranické politiky, ten musí uznat, že Clintonová je spíš klasickou představitelkou republikánského establishmentu než zapálenou demokratkou. To koneckonců prokazuje i svými výpady na Sandersovu adresu. Tím, že na svou stranu získal velkou část demokratických voličů mladého i středního věku, dal jasně najevo, jak moc je politika i osoba Hillary Clintonové zastaralá. Mladí Američané si totiž kladou otázku, proč by měli vlastně volit demokraty, když tato strana - za vydatné asistence Clintonů - už čtvrt století dělá ze všech sil daňovou politiku pro bohaté.

Příznačné je v tomto směru i to, že se Clintonová snaží na své literární rádoby sebereflexi ještě něco vytřískat. Vyrazila s knihou na turné po Severní Americe a účtuje si za své veřejné čtení vstupné 150 dolarů (3300 korun).

Memoáry Clintonové se staly předmětem vtipů na sociálních sítích | zdroj: Twitter

Kniha se dočkala smíšených kritik a proslýchá se, že Amazon zoufale mazal ze svých stránek negativní recenze, aby zvýšil prodej. A vyplatilo se: Paměti se vyšvihly do čela žebříčků knižních bestsellerů. Někteří kritici knize vyčítají, že je zaměřena takřka výhradně na minulost a nenabízí demokratům cestu k úspěšným volbám v roce 2020. Nepřispívá podle nich ani ke sjednocení strany, jejíž významná část se při loňských primárkách postavila za Sanderse mířícího výrazně doleva.

Trumpův konkurent? Kde nic, tu nic...

Clintonová by možná byla lepší hlavou státu než Trump, v každém případě by byla čitelnější a vyzpytatelnější. Svým novým traktátem ale nevědomky odhaluje vyprázdněnost a bezradnost protitrumpovského tábora. Široko daleko totiž není žádný demokrat, který by se z volebního neúspěchu poučil, pochopil, proč jejich někdejší voliči houfně přebíhali k Trumpovi, a dokázal přijít s nápadem, jak je zase získat zpátky.

Elita demokratů nadále sedí v bublině své samolibosti a omezuje se na protitrumpovské výpady. Hillary je toho příkladem: na spoustu citlivých politických otázek v knize odpověď nenašla, a to navzdory mohutnému přívalu slov, v němž dostalo prostor kdeco – včetně vhodných dechových cvičení z jógy.

Osobnost, která by se Trumpovi a republikánům obecně mohla postavit s novou politickou vizí, je v nedohlednu. Hillary to už každopádně nebude – alespoň pokud lze věřit její knize. Skoro se chce říct: Zaplať pánbůh.