Pokud přemýšlíte nad tím, zda je Clintonová tak dokonalým řečníkem, že to někomu může stát za astronomický honorář, vzdejte to. O obsah sdělení vlastně tolik nejde. Zkušená politička, která se znovu uchází o prezidentské křeslo, mluvit umí. Horentní sumy za řečnění ale dostává i takový nešika, jakým je bývalý americký prezident George W. Bush.

Slušné částky si za řeč účtuje celá řada celebrit nevyjímaje manžela Clintonové i jejího soka Donalda Trumpa. Řečněním si vydělává či přivydělává plejáda slavných novinářů včetně takové ikony, jakou je Christiane Amanpourová, sportovců (třeba notoricky známý Wayne Gretzky), herců (Helen Hunt či Mayim Bialik z Teorie velkého třesku, která má shodou okolností také doktorát z neurobiologie), spisovatelů, vědců, astronautů, atd. Seznam je nepřeberný, vybere si každý.

Monetizace slávy

Jejich honoráře se odvíjejí spíše od jejich slávy, než schopností, i když ani ty nejsou úplně zanedbatelné. Jméno řečníka je v každém případě zásadní faktor. Za něj jsou firmy a organizace ochotny platit klidně miliony.

Co z toho mají, ptáte se? A vy byste nepřišli na akci, na které vystoupí Jim Lovell, astronaut (mimochodem českého původu), který dokázal přistát s poškozeným Apollem 13? Nebo Jean-Michel Cousteau, syn legendárního potápěče a oceánografa, Steve Wozniak, který spolu se Stevem Jobsem založil legendární firmu Apple, nebo Mike Tyson, kterého ani není třeba představovat…

Slavné jméno dokáže přitáhnout davy, jejichž využití není třeba dlouze popisovat. Firmy jako Google nebo Goldman Sachs zvou slavné řečníky na své podnikové akce, které slouží jako zaměstnanecký bonus. Profesní sdružení, kterých je ve Spojených státech požehnaně (od asociace cestovních kanceláří po sdružení třídíren odpadů) zase díky tomu na sebe dokážou upozornit širší veřejnost a přilákat také kapacity z vlastního oboru. 

Častými zákazníky placených řečníků jsou také hedgeové fondy, které na takové akce zvou své potenciální klienty. I když se nakonec rozhodne investovat jen jeden z pozvaných, pořád jde o takové částky, že se honorář za projev jeví v jejich světle jako pár drobných.

Těžce vydělané peníze

Z placeného řečnění je přinejmenším ve Spojených státech už v podstatě plnohodnotné odvětví, které například bývalým politikům (aktivní politik si podle amerických zákonů nesmí nechat za projevy platit) či spisovatelům dává možnost (při)vydělat si na život.

Ač to na první pohled vypadá, že jde o snadno vydělané peníze, opak je pravdou. Profesionální řečník je stále na cestách a podstatnou část svého času (a také honorářů) musí vynaložit na přípravu. "Když sáhnete do kapsy a najdete tam sedm klíčů od různých hotelových pokojů, stihne vás existenciální smutek," jak před časem popsal život placeného řečníka nechvalně proslulý autor populárně naučných knih Jonah Lehrer, na kterého se nakonec provalilo, že se podváděl a opisoval.

Město se střídá za městem, hotel za hotelem, už jen to, že opakujete jedno a totéž pořád dokola může být silně vyčerpávající. Práce profesionálního orátora samozřejmě není tak náročná, jako je práce záchranáře nebo horníka, není to však ani úplná hračka. Jen málokdo přitom dokáže odmítnout možnost vydělat peníze na svém jménu.

Čím ale třeba taková Hillary může upoutat pozornost posluchačů, ptáte se? Schopný řečník sklízí potlesk už jen za to, že je vůbec schopný veřejně vystoupit. Mluvit na veřejnosti se totiž lidé bojí dokonce víc, než smrti. "Pro průměrného člověka je proto vlastně lepší být tím, kdo leží v rakvi, než tím, kdo má smuteční proslov," jak na toto téma jednou zavtipkoval komik Jerry Seinfeld.

Klíčovým faktorem je ale blízkost, která vzniká mezi řečníkem a jeho posluchači. Někdo, kdo byl pro nás dosud zcela nedostupný, najednou stojí přímo proti nám takřka na dosah ruky. Je to člověk z masa a kostí, stejný jako my. Za tento pocit budou lidé budou ochotni platit nejspíš vždycky.

Orátorské umění (ať už placené či ne) je koneckonců staré stovky let a lidé, kteří ho ovládali, se vždy těšili dobrému postavení. Právě díky němu měl Cicero ve starověkém Římě takový vliv a právě díky němu se z Baracka Obamy se stala prakticky přes noc hvězda. Ještě než se proslavil jako první afroamerický prezident Spojených států, zapsal se do povědomí Američanů svou slavnou řečí o "odvaze doufat".