Marlies Krämerová je navzdory svým osmdesáti křížkům bojovnice každým coulem. Začalo to už před desítkami let, když jí vypršela platnost cestovního pasu. Tehdy se odmítla na příslušném formuláři podepsat do kolonky "držitel" a trvala na tom, že je "držitelka". Začala sbírat podpisy a bít se za příslušnou změnu. Několik let musela vydržet bez dokladů, až Spolková rada v roce 1996 rozhodla formulaci změnit. Teď už je na všech příslušných dokumentech rubrika "Podpis držitelky/držitele".

Klient/klientka/klientče?

Bylo to sice vítězství, ale jen dílčí. Krämerová chtěla na feminizaci němčiny dále pracovat. Svou další kampaň namířila třeba na meteorologické názvy. Nezdálo se jí, že by tlakové výše měly mít mužská jména a tlakové níže ženská.

Teď míří ke Spolkovému soudnímu dvoru do Karlsruhe, kde rozhodnou její spor se spořitelnou v Saarbrückenu. Osmdesátiletá Krämerová požaduje, aby tento finanční ústav své klientky ve formulářích oslovoval v ženské formě.

Na formulářích jsou například rubriky jako "klient", nikoliv "klientka". Nebo "majitel účtu", nikoliv "majitelka". "Oni mi tam vlastně násilím mění pohlaví!" rozčiluje se Krämerová. Soudy v předchozích dvou nižších instancích její stížnost zamítly s tím, že jde o generické maskulinum a neutrální formu užívanou už dva tisíce let, a nikoliv o diskriminaci. Kdyby jí teď v Karlsruhe dali za pravdu, byl by to pro bankovní sektor vážný problém.

Příslušné sporné tiskopisy schvaluje Sdružení německých spořitelen DSGV a tyto tiskopisy se používají i ve všech ostatních spořitelnách. Je to více než tisícovka různých formulářů a spousta soukromých bank používá ve svých smlouvách a dokumentech rovněž pouze mužský tvar. Podle mluvčího DSGV ovšem jde o "generické maskulinum", které se v Německu obvykle chápe jako neutrální forma a objevuje se v mnoha právních textech, smlouvách a obchodních podmínkách.

Kdo je váš oblíbený herec, zpěvák, sportovec a popelář?

Ale znamená to také, že to je správné? Ve vědě a politice se o těchto otázkách kolem jisté "patriarchálnosti" němčiny diskutuje desítky let. Podle řady studií se ženy často necítí být osloveny, když se používá mužský tvar. Tak například se prý ženy v menší míře hlásí na konkursy na volná pracovní místa, v nichž se vyskytuje pouze mužská forma (ve stylu "hledáme ředitele, instalatéra, učitele"). A podobné to prý bývá i při otázce, kdo je vaším oblíbeným zpěvákem, hercem či sportovcem, kdy dotazovaní při takovéto návodné formulaci zpravidla jmenují muže, nikoliv ženy.

Krämerová se prostě cítí být mužským tvarem na formulářích diskriminována, poškozena a vyloučena. Argumentuje tím, že ženy tvoří většinu společnosti, ale jejich mateřský jazyk je přitom ignoruje. Ve společnosti se jim tak dostává menší vážnosti než mužům.

Za jejího mládí si nesměly ženy ani samy otevřít bankovní konto. Ona sama musela navzdory dobrým výsledkům ve škole pustit maturitu z hlavy a na otcovo přání se vyučit prodavačkou. Později porodila čtyři děti a byla ženou v domácnosti do roku 1972, kdy náhle ovdověla. Tou dobou byly jejímu nejmladšímu dítěti dva roky. Tato rána osudu z ní prý udělala to, čím je dnes.

Jazyk jako kulturní hodnota a prostředek integrace

Živila rodinu jako pomocná síla v kuchyni. Když děti odrostly, pustila se do studia sociologie a začala být politicky aktivní jako "angažovaná feministka". Jazyk pro ni hraje obzvlášť důležitou roli, protože jej považuje za nejdůležitější prostředek integrace a nejvyšší kulturní hodnotu. "Mám ústavou dané legitimní právo a nárok na to, abych v mluvené i psané řeči byla identifikovatelná jako žena," tvrdí osmdesátiletá dáma.

Je pravda, že jazyk je odrazem společenských struktur, a tím i vyjádřením určité tradiční hierarchie. DSGV naopak argumentuje údajnou přehledností textů, které jsou ze zákona už beztak příliš složité, a požadovaný zásah by je prý učinil ještě komplikovanějšími. A ještě namítá, že i kdyby na formulářích byl vedle mužského uveden i ženský tvar slova, stejně by to nebylo dostatečné, protože ústavní soud už přece uznal i existenci třetího pohlaví. O finančních nákladech na změnu všech formulářů raději ani nemluvě.

Obhájce Krämerové navrhuje, aby se napříště nepsalo "klient/klientka", ale neutrálně se hovořilo například o "klientské straně". Lingvistka Luise Puschová zase přišla s nápadem, že poté, co se dosud používala mužská forma, mohla by se nyní jako obecný tvar pro všechna pohlaví zavést pouze forma ženská. "Ženská forma je vlastně ta správná," přidává se Krämerová. Protože slova "klientka", "obyvatelka", "majitelka" nebo "držitelka" přece prý zároveň obsahují i mužský tvar. Obráceně nikoliv.

Zajímavé je, že si ještě žádná feministka nestěžovala na to, že se zpravidla mluví a píše o teroristech, nikoliv o teroristkách, a o zločincích, nikoliv o zločinkyních. A že by ke slovu "zlosyn" existovala analogicky i "zlodcera"? Potažmo ženská forma k tuneláři, darebákovi nebo jen obyčejnému moulovi a mamlasovi? Prostě když jde o něco nepěkného, najednou mužská forma nevadí...

Nyní má tedy spor staré dámy se spořitelnou na stole Spolkový soudní dvůr. Otázka je, zda v tomto případě nejde o boj Donny Quijotové s větrnými mlýny, případně o boj paní Davidy se zlým Goliášem.