Dnes je úterý 16. dubna 2024., Svátek má Irena
Počasí dnes 11°C Zataženo

Prsa, feminismus a show

Prsa, feminismus a show
Činnost FEMEN je mnohdy skutečně originální performance s uměleckou hodnotou a i nějakým tím vtipem | zdroj: Profimedia

Miloše Zemana u volební urny překvapila ňadra aktivistky z hnutí FEMEN, které už téměř deset let vysílá do boje za své ideály dívky s odhalenou hrudí. Kde se tyto neobvyklé feministky vlastně vzaly? Na koho si už došláply? A proč všude ukazují prsa? 

Před týdnem během prvního kola prezidentských voleb jsme se v naší malé zemičce dočkali velké pocty, když si našeho pana prezidenta vybrala za cíl mladá ukrajinská aktivistka Angelina Diashová z dnes již mezinárodně známého hnutí FEMEN.

Sextremistka Angelina, jak se dívky protestující pod společnou značkou označují, překvapila Miloše Zemana přímo ve volební místnosti klasicky v duchu hnutí nahoře bez a s jednoduchým politickým heslem "Zeman - Putinova děvka" napsaným na obnažených prsou.

Vůbec poprvé jsme tak na našem území zažili akci tohoto mediálně známého feministického hnutí, jehož ňadra v posledním desetiletí velmi často vyplňují stránky novin. Bohužel provedení protestu patřilo k těm méně zajímavým z repertoáru FEMEN, jehož činnost je mnohdy skutečně originální performancí s uměleckou hodnotou a i nějakým tím vtipem.

Od Diashové jsme se dočkali pouze holých prsou, jednoduchého nápisu a křiku. Nebýt humorných reakcí na internetu, kde k incidentu s Milošem Zemanem kolovala řada podařených vtípků, tak by to ve výsledku byla vážně laciná a nudná záležitost.

Navíc čin mladé Ukrajinky způsobil krom pobavení především kritické reakce ze všech táborů, které prezidentské volby sledovaly. V Česku zkrátka na podobné agresivní a skandální druhy protestů zvyklí nejsme a obecně to vnímáme spíše jako bizár.

Ostatně až na skutečné výjimky, jako byl například protest poraženého kandidáta na prezidenta Marka Hilšera v roce 2014 ve Strakově akademii, se u nás ani podobné - na naše poměry extrémní - akty politického protestu nedějí. V případě kritiky aktivistek z FEMEN je ale třeba myslet na to, že jejich styl protestů se vyvinul v úplně jiném, mnohem konzervativnějším prostředí východní Evropy.

Feministky z východu

Hnutí FEMEN vzniklo v roce 2008 v ukrajinském městě Chmelnyckyj, kde ho založila trojice mladých kamarádek Anna Hucolová, Oksana Šačkovová a Saša Ševčenková. Inspirované například knihou Ferdinanda Bebela Žena a socialismus se dívky snažily pořádat konference na vysokých školách o ženských tématech, kterým se v jejich prostředí příliš  nikdo nevěnoval. Se svou osvětou však spíše pohořely a rozhodly se vyrazit do boje zpočátku především feministického trochu ostřejším způsobem.

Aktivistky nezačaly ihned se svým dnes již pro FEMEN tradičním odhalením vršku, přesto se jejich protesty vyznačovaly značně provokativním oblékáním a chováním. V tomto duchu se postavily například proti obtěžování studentek na školách, proti sexuální turistice na Ukrajině a podobně.

Svá holá ňadra pak poprvé použila Oksana Šačkovová během protestů na Den nezávislosti Ukrajiny 24. srna 2009. Hnutí rychle zjistilo, že tímto způsobem si získá tak důležitou pozornost společnosti a médií a rozhodlo se z této praktiky udělat svou hlavní zbraň.

"Rozhodla jsem se, vlastně my jsme se rozhodly, že budeme protestovat svlečené, abychom ukázaly, že protestují ženy, které se nestydí za svá těla a jsou na ně dokonce pyšné. Chceme být slyšet a k tomu využíváme všechny možné prostředky, včetně našich těl. Proto jsme je při našich protestech začaly využívat víc a víc," uvádí Oksana Šačkovová ve francouzském dokumentu FEMEN - ženské bojovnice. Protesty FEMEN, jak je známe dnes, byly na světě.

Nad vznikem feministického hnutí ale visí trochu zvláštní otazník, na který v jiném dokumentu upozornila australská režisérka Kitty Green, jenž s aktivistkami strávila více než rok.

Ve snímku Ukrajina není bordel upozorňuje na postavu politologa Viktora Svjatského, který měl zpočátku v pozadí celé hnutí řídit, chovat se k členkám FEMEN často velmi despoticky, vybíral je do akce podle jejich vnad a prakticky být otcem hnutí. Inna Ševčenková, pozdější členka a dnes jedna z nejvýraznějších tváří FEMEN, uvedla, že Svjatský se jednu dobu chopil vedení, ohradila se však proti tvrzení, že by stál za vznikem a myšlenkami aktivistek.

Sex prodává

Hnutí FEMEN rozhodně nepřišlo s nějakou přelomovou myšlenkou, že nahota přitáhne potřebnou pozornost pro protestní akty. Veřejné nahé protesty najdeme v moderní historii například už na začátku minulého století, kdy Kanaďané řešili problémy s ruskou sektou Synové svobody, kteří pořádali hromadné nahé pochody nebo se nazí dopouštěli žhářství. S těmito ruskými přistěhovalci se Kanda potýkala celou první polovinu 20. století a musela kvůli nim zpřísňovat zákony za obnažování na veřejnosti.

Nahé protestující napříč minulým stoletím pak najdeme všude po světě, ať už u ekologických aktivistů, u protestů za práva zvířat, na politických demonstracích, nebo na akcích řešících související témata jako zákaz chození nahoře bez pro ženy, kde je to aspoň logicky opodstatněné a nahota tam nepůsobí jako laciný způsob přilákání pozornosti.

I v Česku jsme podobné veřejné demonstrace již zažili. Například v roce 2009 se v Praze konala akce Prsa za mír, která měla přilákat pozornost ke Světovému pochodu za mír a nenásilí a ulicemi se tehdy prošly do půl těla svlečené aktivistky. Nahota je prostě jednoduchý, ale účinný marketing.

Řádění holých ňader

Hnutí FEMEN po objevení nové zbraně postupně zaměřilo své akce i dalším směrem, ač svá stará témata jako problémy s prostitucí, přístupem k ženám ve východní Evropě a podobně rozhodně neopustily.

Pro větší pochopení jejich aktivit je třeba myslet na to, že Ukrajinská společnost je proti té naší stále mnohem konzervativnější a rovněž srostlejší s náboženskými hodnotami a církevními institucemi, navíc v době, kdy se hnutí formovalo země směřovala ruským směrem. Ženy, které by podle velké části společnosti měly mlčet, být doma, starat se o děti, do ničeho se neplést a tak dále, na sebe potřebují strhnout potřebnou pozornost, kterou za obvyklé situace dostat nemusí.

Řady aktivistek pod značkou FEMEN se tak rozrostly a jejich akcí začalo přibývat. Dívky pořádaly řadu protestů proti politice Ukrajiny směřující na východ, například proti návštěvě Vladimíra Putina v Kyjevě v roce 2010. Před gruzínskou ambasádou s rekvizitami, které kombinovaly fotoaparáty a útočné pušky, požadovaly propuštění třech fotografů, které v Gruzii prohlásili za ruské agenty.

Neomezily se pouze na Kyjev a Ukrajinu, ale neohroženě se vydaly ukazovat svá popsaná prsa i do zahraničí. Krom nenáviděného Ruska a Běloruska, kde se mimo Putina a Lukašenka pouštěly například i do Gazpromu, vyrazily také na západ.

Ve Francii v kostýmech pokojských oblehli dům bývalého šéfa Mezinárodního měnového fondu Khana, který v té době čelil obvinění ze sexuálního zneužívání. V Itálii se dívky elegantně ztvárňující vlajku země pustily do vlády Silvia Berlusconiho. Za sociální otázky pak protestovaly ve švýcarském Davosu během Světového ekonomického fóra.

Jednou z výrazných a pro historii hnutí významných událostí bylo pokácení dřevěného kříže v centru Kyjeva v roce 2012 aktivistkou Innou Ševčenkovou na podporu tehdy v Rusku uvězněných Pussy Riot. Ševčenková následně prchla do Francie, kde se rozhodla založit nové středisko FEMEN, nasbírat nové členky a rozšířit myšlenky a prakticky hnutí.

Protesty odhalených dívek se tak začaly ve velkém objevovat i v západní Evropě a FEMEN se zaměřilo na další témata, jako je činnost katolické církve, případně vzestup nacionalismu se státech západní Evropy. Cílem aktivistek se stal také například bývalý papež Benedikt XVI. a pravicová populistka Marine Le Penová.

Kontroverzní sextremismus

Akcí, za kterými stojí aktivistky a příznivkyně FEMEN, které už dávno přerostlo do mezinárodních rozměrů a stalo se spíše myšlenkou a způsobem protestu než jednolitou organizací, je už nepočítaně. Tento zvláštní druh feminismu, který vzešel z ukrajinské dílny, ale vyvolává řadu kontroverzí i mezi příznivci hnutí, nebo západními feministkami.

Největší kritiku některé členky hnutí schytaly především kvůli svému kontroverznímu vnímání islámu, který často celý jedním šmahem odsuzovaly, nekladly žádné rozdíly mezi islámem a islamismem a při protestech používaly problémová hesla. Z toho důvodu se od hnutí například distancovala původní sympatizantka a tuniská aktivistka Amina Tylerová, za jejíž propuštění v době jejího věznění členky FEMEN protestovaly.

Jana Ždanovová, která se v rámci FEMEN proslavila například zničením voskové sochy Putina v pařížském muzeu Grévin, se na začátku loňského roku proti hnutí také vymezila a prohlásila, že podle ní se původní FEMEN prakticky rozpadlo již v roce 2015 a to, co vidíme dnes, jsou pouze následnice využívající původní značku.

I jiné feministické organizace nebo jedinci se proti praktikám FEMEN často vymezují a silně kritizují jejich způsob protestování, kterým podle mnohých pouze stejně jako zbytek společnosti objektivizují ženské tělo a jdou prakticky na ruku médiím, která s polonahou demonstrující ženou na titulní straně uspějí, ale myšlenku protestu jako takovou příliš nezpracují. Dochází tak svým způsobem vlastně k zesměšňování celého feministického hnutí a podtrhává to stereotypy, které feministky vykreslují jako ukřičené hysterické ženy.

Kolem a kolem je dnes už těžké hodnotit FEMEN jako celek, protože už skutečně není celistvým hnutím, ale spíše symbolem, ke kterému se hlásí aktivistky z celého světa. FEMEN už dávno přerostlo do celosvětových rozměrů a stalo se spíše myšlenkou a způsobem protestu než jednolitou organizací, kterou by bylo možné kritizovat.

Některé akce aktivistek jsou rozhodně zajímavé a stojí za pozornost a můžeme u nich mluvit i o nějaké umělecké hodnotě. Za zmínku z nedávné doby stojí například Anna Alleinová a její protest proti ruské agresi na Ukrajině, nebo halloweenský protest Alisy Vinogradové proti prezidentu Porošenkovi.

zdroj: YouTube.com

 

Pokřikování jednoduchých hesel s odhalenými ňadry na demonstracích nebo svlékání se před politiky, jak nám to během prvního kola prezidentských voleb předvedla Angelina Diashová, už tak nějak ztrácí náboj a není to nijak zajímavé. Spíš jen hloupé a nudné. Bylo by lepší, kdyby se aktivistky od téhle lacině jednoduché cesty, která začala před takřka deseti lety na Ukrajině, už odpojily. 

Něco, co mohlo dobře fungovat v konzervativním prostředí východní Evropy, nemusí být dnes ideální aplikovat po celém světě. FEMEN by se mělo vydat čistě směrem složitějších performancí, která mají nějakou pořádnou hloubku a myšlenku. A ať si při tom klidně i ukazují prsa.

Zdroje:
Vlastní