Rusko má eminentní zájem na vydání Nikulina do jeho vlasti, o což prý údajně již dvakrát požádal prezident Miloš Zeman ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, a to prý na základě žádosti samotného ruského prezidenta.

USA Nikulina viní z hackerství, a to konkrétně z útoků na internetové služby LinkedIn, Dropbox a FormSpring. Má mít na svědomí i útok na server, který využíval jeden prominentní americký politik kandidující za Demokratickou stranu.

Dilema, kam bude Nikulin vydán, skutečně může vyřešit pouze ministr spravedlnosti. Není to ovšem tak, že by mohl rozhodnout zcela svévolně. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ukládá ministrovi povinnost rozhodovat podle určitých kritérií.

Proč to tak trvá? 

Při rozhodování, kterému cizímu státu bude Nikulin vydán, musí ministr spravedlnosti zvážit zejména pořadí, v jakém byly žádosti doručeny, okolnosti spáchání trestných činů, pro které se o vydání žádá, včetně jejich závažnosti, druh a výši možných trestů a pravděpodobnost, s jakou mohou Spojené státy dosáhnout dalšího vydání Nikulina z Ruské federace, pokud by tam byl vydán, a naopak.

Zdálo by se, že situace je v tomto ohledu jasná a ministr Pelikán musí rozhodnout o vydání Nikulina do USA.

Ve Spojených státech, které požádaly o jeho vydání jako první, je totiž obviněn ze závažné trestné činnosti. Nejde o činy, které by měly politickou povahu, trestná činnost byla údajně páchána ve velkém rozsahu a údajně způsobila vysokou škodu, o kterou se Nikulin obohatil.

Naproti tomu Rusko požádalo o vydání Nikulina kvůli internetové krádeži za přibližně 70 tisíc Kč z roku 2009.

Otálení s rozhodnutím ministra Pelikána o vydání Nikulina do USA má však zřejmě politické pozadí. V sázce totiž nejsou jen zahraničněpolitické důsledky jeho rozhodnutí, ale i důsledky vnitropolitické.

Nenaštvat Hrad, Moskvu ani Bílý dům 

Vydáním údajného hackera do Ruské federace by česká vláda vyslala velmi negativní signál jednomu z našich nejdůležitějších politických a bezpečnostních spojenců, kterým USA bezesporu jsou.

Naopak jeho vydání do USA by zřejmě vyvolalo nelibost ruských politiků, se kterými udržuje nadstandardní vztahy prezident Zeman a někteří čeští podnikatelé, a mohlo by tyto vztahy narušit.

Pokud by ministr Pelikán rozhodl o vydání Nikulina do USA, velmi pravděpodobně bude prezident Zeman s tímto rozhodnutím nespojen. To si ale vláda v demisi, jejíž je ministr Pelikán součástí, ale ani vláda, která ji dříve nebo později nahradí, může jen těžko dovolit.

Současná vláda totiž neodvozuje svoji legitimitu od vůle Poslanecké sněmovny, ale drží se u moci pouze na základě jmenování prezidentem. V obdobné situaci bude možná i vláda příští.

Řešení se odkládá?

Zároveň ale může být vydání či nevydání Nikulina do Ruska účinnou pákou Andreje Babiše na prezidenta Zemana, aby udržoval jeho vládu bez důvěry u moci.

Premiér Babiš i prezident Zeman předstírají, že legitimita vlády, odvozená od silné legitimity prezidenta zvoleného na základě přímé volby, je dostatečná, principům českého ústavního pořádku to však nekonvenuje.

Pokud by byla narušena i jistě křehká spolupráce mezi prezidentem a legální, ale nelegitimní vládou, bylo by pro premiéra Babiše obtížné své vládnutí udržet ve stávající podobě.

Pokud jsou obvinění Spojených států vůči Nikulinovi pravdivá, jedná se zřejmě o geniálního hackera, byť zřejmě lidsky poněkud naivního.

Zřejmě ani on sám ale netušil, jaké komplikace způsobí svým výletem do Prahy, kde byl zatčen. Dá se tedy předpokládat, že si ve vydávací vazbě ještě nějakou dobu pobude, protože se stal jak černým Petrem, tak trumfovým esem Babišovy vlády.

Aleš Rozehnal pro Ústav nezávislé žurnalistiky