Děti války a bídy: Příběhy dětských uprchlíků, kteří se dostali co Čech

MAGAZÍN - Magazín autor: Marek Přibil

Za vytouženou cestu do Evropy musí většina dětských migrantů draze zaplatit. Ačkoli mají dostatečně pohnuté osudy, přesto jsou k tomu všemu ještě častokrát nuceni nabízet vlastní těla, aby se dostaly dál na Západ. Jen nepatrný zlomek z nich – pouhá stovka – skončí každoročně v Česku. Přinášíme osudy některých z nich.

Uprchlické dítě ve vlaku na makedonsko-řeckých hranicích. Ilustrační snímek

Uprchlické dítě ve vlaku na makedonsko-řeckých hranicích. Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

V rámci předvolební kampaně před nimi varují mnozí tuzemští politici, aniž by je kdy viděli. Češi jsou proti nim vyhranění a svou averzi ani neskrývají. Řeč je o migrantech.

Polovina z uprchlíků jsou přitom podle serveru The Guardian děti a mladiství. "Pět set tisíc z 1,2 milionu migrantů procházejících Řeckem od roku 2015 tvořily děti," upozorňuje aktuální studie Harvardovy univerzity. Vzhledem k počtu dětských migrantů hovoří její autoři o humanitární krizi srovnatelné s migrací za druhé světové války a o všudypřítomném jevu – vystavování dětí sexuálnímu vykořisťování.

"Dětští uprchlíci nemají dostatek financí, proto nemohou jinak zaplatit pašerákům za převod," vysvětluje autorka studie Vasileia Digidikiová s tím, že většina dětí pochází z konfliktních oblastí: Pákistánu, Sýrie, Afghánistánu a 93 procent z nich je mladších čtrnácti let.

"Počet dětí, co skončí v Česku, je ale zanedbatelný, nadto dlouhodobě klesá. Jestliže jsme v roce 2007 přijali 206 dětí – cizinců, loni to bylo kolem pouhé stovky," uvedla pro Tiscali.cz ředitelka pražského Zařízení pro děti–cizince (ZDC) Zuzana Chmelířová Vučková. A dodala: "Poskytujeme péči dětem, které byly nalezeny v Česku bez doprovodu zákonných zástupců a mají komunikační bariéru z důvodu neznalosti češtiny. Naše zařízení sdružuje diagnostický ústav, základní školu, výchovný ústav a studentské oddělení."

Osudy klientů tohoto zařízení by přitom většinou vydaly na dramatický román. To, co tyto děti prožily, si většina Čechů nedokáže ani představit.

Útěk před hnutím Aš-Šabáb

Například sedmnáctiletý K. byl do centra přijat po příletu na ruzyňské letiště. Neměl platné povolení k pobytu. Narodil se v Somálsku, otce mu zabila mina. Matka se znovu provdala. Druhý manžel však zemřel nedávno při jedné z přestřelek. K. zajali vojáci, viděl umírat nespočet lidí. Nyní se měl stát sám vojákem hnutí Aš-Šabáb napojeného na teroristickou síť Al-Káida a usilujícího o svržení prozápadní vlády. V Somálsku chce zavést islámské právo šaría.

Připomeňme, že letos v červnu si sebevražedný útok hnutí na hotel v centru somálské metropole Mogadišu vyžádal 31 lidských životů. Naposledy příslušníci skupiny Šabáb zaútočili 29. září na vojenskou základnu jihozápadně od Mogadiša a zabili 17 vojáků. Obavy K. z hnutí byly tudíž oprávněné.

I matka měla o K. strach, proto mu její movitější bratr pomohl dostat se do Evropy. V Somálsku ukončil K. základní školu a poté studoval střední školu. Chtěl by se stát lékařem. "Na výuku jazyků je šikovný a rychle si osvojuje základy češtiny," poukazuje pracovnice Zařízení pro děti-cizince.

Vzhledem k tomu, že je muslim, má odlišný jídelníček i zvyky. Pravidelným rituálem je několikeré denní modlení. Během pobytu v centru již navštívil muslimskou modlitebnu v Praze na Černém Mostě.

"Asi 99,9 procenta muslimů na celém světě je mírumilovných. Radikálové jsou hrozbou pro celý svět. Praktiky takzvaného Islámského státu a Al-Káidy jsou zaměřené primárně proti muslimům. Teror mezi náboženstvím nerozlišuje," uvádí Raed Shaikh zastupující u nás Všeobecný svaz muslimských studentů a mládeže. V Česku se podle něj drtivá většina muslimů řídí a chce řídit českými zákony.

"Dítě – cizinec přichází do České republiky se svými kulturními a náboženskými specifiky. Podle Úmluvy o právech dítěte OSN, kterou jsme ratifikovali v roce 1991, má plné právo na respektování těchto specifik i rodného jazyka," konstatuje šéfka ZDC Vučková.

Po příletu na H. čekala prostituce

Na rozdíl od K. se šestnáctiletá H., jež byla také přijata do dětského centra, narodila v jedné etiopské vesnici. Rodiče nepoznala. Zemřeli, když byla malá. Od dětství žila u strýce, který však upřednostňoval své dvě děti a H. využíval k tvrdé fyzické práci. Aby ji přinutil k poslušnosti, fyzicky ji trestal. 

Syn strýce před časem H. zprostředkoval cestu do Evropy za prací, kde si prý vydělá vlastní peníze a nebude muset nikoho poslouchat. Dovezl ji za kontaktním člověkem, který jí uhradil cestu. Doklady H. nikdy neměla v ruce s tím, že mu zaplatí, až dostane první mzdu. Když se po příjezdu do Česka dozvěděla, že by měla vydělávat prostitucí, rozhodla se utéct. To se jí podařilo. 

H. nikdy nenavštěvovala žádnou školu. Hovoří pouze jedním z mnoha etiopských nářečí. Pro tlumočení bylo potřeba kontaktovat překladatelskou agenturu, která jako jedna z mála disponuje tlumočníkem do amharštiny.

S českým jazykem H. zatím bojuje. Ráda by však studovala. V Česku jí vadí jen chladnější klima, je jí tu zima. V dětském centru se kvůli jazykové bariéře cítila osaměle, nejistě. Tlumočník ji však bral každou neděli na vycházky po Praze, seznámil ji s několika lidmi ze zdejší etiopské komunity. Na to velmi dobře reagovala. V Praze by ráda zůstala, navštěvuje praktickou školu. O budoucnosti uvažuje tak, že by ji bavilo dělat kadeřnici a specializovat se na africké účesy.

Často nemají vzdělání

"Předcházející docházka do školy je u těchto dětí často velmi nepravidelná nebo nebyly systematicky vzdělávány vůbec," konstatuje vedoucí základní školy při ZDC Pavla Šimůnková.

Každý žák má po absolvované měsíční diagnostice vypracován individuální vzdělávací plán. Jedním z největších úkolů při výuce je podle Šimůnkové právě zvládnutí českého jazyka i formou zvýšené časové dotace a co nejpřirozenější osvojení si všech sociokulturních zvyklostí typických pro Evropu.

To je úkolem i pro jedenáctiletou Syřanku N., která ráda čte, zpívá nebo cokoli vyrábí. Matka jí před několika týdny onemocněla. N. přesně neví jak, pamatuje si, že přestala mluvit. Poté její matka skončila v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice. Bezprostředně po ní byla N. pár dní v péči rodinné známé. Po intervenci sociální správy však došlo k umístění N. do dětského centra.

Zde zjistili, že matka čelila brutálnímu domácímu násilí, kterému N. musela přihlížet. Podle výpovědi dívky při některých potyčkách, kdy matku její druh napadl, se snažila maminku chránit před bitím do hlavy, s násilníkem toho však příliš nezmohla.

Izolace v Příbrami

Ještě nedávno tyto děti bydlely v obci Vestec nedaleko Příbrami. Ministerstvo školství však zdejší zařízení Permon pro děti-cizince v roce 2012 zrušilo poté, co ho ostře kritizoval tehdejší ombudsman Pavel Varvařovský. Podle něj měly ve středisku bídné podmínky a špatně se s nimi zacházelo. "Trpěly nedostatkem soukromí, byla zde užívána nezákonná a nepřípustná praxe umisťování na izolaci," popsal Varvařovský s tím, že děti, které se dopustily sexuálních deliktů na ostatních, spolu dál zůstaly v běžném kontaktu.

"Děti-cizinci teď bydlí naštěstí u nás v Praze při zdejším studijním oddělení," vysvětluje ředitelka ZDC Vučková. Doplňuje, že pokud se sečtou uprchlíci, kteří kvůli násilí či z jiných důvodů odešli za hranice svých zemí, a vnitřně vysídlení, je na prvním místě Sýrie s celkovým počtem 12 milionů běženců, následuje Kolumbie (7,7 milionu), Afghánistán (4,7 milionu), Irák (4,2 milionu) a Jižní Súdán (3,3 milionu).

Tagy: Sýrie prostituce Barma Somálsko ohrožené děti migrační politika afričtí uprchlíci uprchlíci v Česku

Zdroje: Vlastní