Povolání to opravdu není z nejmladších a proti gustu žádný dišputát. Doporučení vydělávat na nahotě však přišlo z velmi nečekaného zdroje.

První pornografický román v historii dostal svého tvůrce před soud. Z dnešního pohledu to je přitom dílo "nevinné". Jeho autor, John Cleland, se narodil v roce 1709, byť známé je vlastně jen datum jeho křtu - 24. září téhož roku.

Piráti s podporou nevládních organizací, které pomáhají ženám, chtějí otevřít diskusi o regulaci prostituce. Nejprve navrhnou sněmovně zrušit úmluvu z roku 1950, podle které prostituce neexistuje. Mezinárodní smlouva, ke které ve své době přistoupily země východního bloku, je podle Pirátů překonaná a nahrazená sedmi dalšími smlouvami. Vlastní návrh zákona ve středu Piráti nepředstavili. 

Za německé okupace Norska udržovalo s vojáky wehrmachtu intimní poměr přes 50 tisíc tamních žen. Po válce se s nimi brutálně zametlo, stejně jako s dvanácti tisícovkami dětí, které se z těchto vztahů narodily. Teprve teď se vláda oficiální omluvila těmto ženám, které už vesměs nejsou naživu.

Svou pracovní dobu tráví v rudých výlohách, ve kterých se občas zatáhne závěs... Přestože je prostituce v Nizozemsku legální, ne všechna města jsou k ní tak vstřícná jako Amsterdam. Prostitutky tak pomocí "odborů" bojují o svá práva. Chtějí být oficiálně uznané jako nezávislé pracovnice, mít svá pracovní práva a hlavně shodit ze své profese stigma nelegálnosti.

I po otevření dálnice je prostituce v severočeském pohraničí stále velký byznys. Fronty kamionů na silnici E55 sice zmizely, některé prostitutky se však přesunuly k supermarketům. Jejich klienty jsou zpravidla Němci, kteří jezdí za levnějšími i bizarnějšími službami. Mnozí klienti i pasáci prostitutky týrají, pro prostitutky je těžké tuto práci opustit a začít nový život, píše v reportáži německý týdeník Die Zeit. 

Obří nevěstince potápějí Bangkok. Nikoli však jeho ekonomiku, které naopak prospívají, ale doslova. Tím, že nelegálně kradou podzemní vodu na své "mydlinkové masáže", jak se nabízeným službám přezdívá.

Za vytouženou cestu do Evropy musí většina dětských migrantů draze zaplatit. Ačkoli mají dostatečně pohnuté osudy, přesto jsou k tomu všemu ještě častokrát nuceni nabízet vlastní těla, aby se dostaly dál na Západ. Jen nepatrný zlomek z nich – pouhá stovka – skončí každoročně v Česku. Přinášíme osudy některých z nich.