Na turné Winter Dance Party vyrazil 22letý Buddy Holly (vlastním jménem Charles Hardin Holley) po ukončení spolupráce s The Crickets se svou novou kapelou ve složení Waylon Jennings (basa), Tommy Allsup (kytara) a Carl Bunch (bicí). Turné se zúčastnili i další muzikanti, mimo jiné právě 17letý Ritchie Valens (vlastním jménem Richard Steven Valenzuela) a 28letý The Big Bopper (vlastním jménem Jiles Perry Richardson Jr.).

Koncertní šňůra zahrnovala 24 měst a kvůli velkým vzdálenostem, teplotám klesajícím až k mínus pětatřiceti a nevytápěným autobusům někteří hudebníci onemocněli. Pro přesun z Iowy do Minnesoty se proto Holly rozhodl najmout malé letadlo. Nachlazený Big Bopper nakonec letěl namísto Jenningse a Valens místo v letadle vyhrál, když si o něj s Allsupem hodili mincí. „To je poprvé v životě, co jsem něco vyhrál,“ komentoval to Valens, autor slavné předělávky mexické lidovky La Bamba. Když se se Holly dověděl, že nepoletí ani Jennings, prohlásil: „Doufám, že ten váš zatracený autobus zamrzne.“ „A já zas doufám, že to vaše zatracené letadlo spadne,“ odpověděl mu v žertu Jennings. Tuto svoji hloupou poznámku si prý pak až do smrti vyčítal (zemřel ve 64 letech v roce 2002).

Trosky letadla, v němž zahynuli Buddy Holly, Ritchie Valens a The Big Bopper | zdroj: Profimedia

Krátce po startu se s letadlem přerušilo rádiové spojení a další den byl nalezen jeho vrak a těla pilota a všech tří pasažérů. Podle vyšetřování byla příčinou neštěstí chyba pilota. Navzdory tragédii turné Winter Dance Party pokračovalo, Hollyho u mikrofonu nahradil Jennings.

Mladá vdova María Elena Hollyová (dnes devadesátiletá dáma) se o manželově smrti dozvěděla z televize a krátce nato v důsledku psychického traumatu potratila. Hollyho matka se zhroutila poté, co zprávu o synově smrti slyšela v rádiu. Několik měsíců po „dni, kdy zemřela hudba“, pak byla v USA proto oficiálně přijata zásada, že se v podobných případech nebudou jména obětí zveřejňovat dříve, než budou informovány jejich rodiny.

Holly ukázal, že se rokenrol obejde i bez rebelie

Buddy Holly byl úplně jiný typ než lamači dívčích srdcí, sukničkáři, rebelové, křiklouni, drsňáci a bouřliváci typu Elvis Presley, Jerry Lee Lewis, Gene Vincent, Eddie Cochran nebo Chuck Berry. Nenápadný kluk s nápadnými brýlemi a výrazem slušňáka byl přesně tím typem, nad nímž se rodiče puberťáků a puberťaček nemuseli pohoršovat. Už jeho umělecké jméno Buddy (kámoš) bylo jednoznačným signálem, že se u něj není čeho bát.

Od roku 1957 slavil úspěchy s písněmi jako Peggy Sue, Oh Boy!, Everyday nebo That'll Be The Day, díky nimž ukazoval, že láska není jen o sexu, ale že může být krásná i pro ty, kdo vypadají jako on. To všechno doprovázel originálním zpěvem a skvělou hrou na svůj Fender Stratocaster.

Pomník na místě, kde zahynuli Buddy Holly, Ritchie Valens a The Big Bopper | zdroj: Profimedia

Přestože zemřel v pouhých dvaadvaceti letech, zůstává jedním z nejvlivnějších rokenrolových hudebníků a inspiroval spoustu svých následovníků. Jeho kapela ve složení dvě kytary, basa a bicí se stala rockovým standardem a jako jeden z prvních začal psát i vlastní písně. Jeho smrt byla symbolickým koncem hudebních 50. let v USA, po nichž následoval masivní nástup britských muzikantů a kapel.

Veršem The Day the Music Died připomněl tragédii z 3. února 1959 i Don McLean ve své slavné písni American Pie z roku 1971. Ta se dočkala i řady coververzí nazpívaných například Madonnou nebo u nás Pavlem Bobkem (Píseň pro prázdný sál). Jejich kvalitu ať ale posoudí jiní.