Vrak Admiral Graf Spee je pohřben nedaleko města Montevideo při březích Uruguaye. Byla nejslavnější  z trojice německých "kapesních" bitevních bitevních lodí - unikátní třídy a konstrukce plavidel, jimiž se Němci snažili obejít omezení z Versailles. To jim povolovalo bitevní lodě pouze do výtlaku 10 tisíc tun, který však i tyto pokusy překročily. 

Zkáze přihlížely sta tisíce diváků 

Své první "ostré" plavební angažmá Admiral Graf Spee zahájila během španělské občanské války, kdy se podílela na námořní blokádě. V květnu 1937 pak reprezentovala Kriegsmarine na přehlídce při příležitosti korunovace britského krále Jiřího VI. A právě tehdy, po porovnání s bitevními loděmi jiných států, získala poněkud hanlivou přezdívku "kapesní". 

V srpnu 1939 loď odplula do jižního Atlantiku, kde měla po vypuknutí války narušovat obchodní koridor. Od září do prosince tak německý korzár potopil devět britských obchodních plavidel a dlouho unikal osmi pátracím skupinám.  

Teprve 13. prosince měly těžký křižník Exeter a lehcí Ajax a Achilles štěstí. V bitvě u ústí Rio de La Plata, jejíž začátek pro britské lodě vůbec nevypadal dobře, se jim podařilo pýchu německého námořnictva poškodit. Během bitvy zemřelo 36 německých námořníků. 

Loď skončila v neutrálním přístavu Montevideo, kde Němci dostali lhůtu pro setrvání. Po jejím uplynutí kapitán lodi Hans Langsdorff  dostal povolení loď potopit. To aby padla do cizích rukou, nebylo žádoucí. 

Sedmnáctého prosince vyrazila Admiral Graf Spee, naložená výbušninami, na svou poslední plavbu. Několik mil od přístavu ji odpálili. Celou operaci sledovalo z pevniny více jak 200 tisíc lidí a akci přenášelo i rádio. Loď se nepotopila hluboko, její část zůstala nad hladinou a vrak hořel ještě dva dny. 

Kapitán lodi Hans Langsdorff se tři dny nato v Buenos Aires zastřelil. Posádka strávila zbytek války v britském zajetí, někteří po válce Jižní Ameriku už neopustili. 

Co s orlicí? 

Tím však příběh lodi Admiral Graf Spee nekončí. O vrak a především o technologie v něm, se zajímali Britové, kteří jednali s uruguayskou vládou ohledně jeho odkoupení. Nakonec se opravdu podařilo odmontovat části vyspělého technického vybavení, které nakonec skončily v Británii. Ovšem v roce 1942 silná bouře ponořila vrak do bahna. A začala fáze sešrotování, která pokračovala až do 60. let. Různé části lodi však byly vynášeny na souš i později - u Námořního muzea v Uruguayi je například lodní dělo z Admiral Graf Spee. 

Záchranné práce, jejichž cílem mělo být postupně vyzvednout vrak nad hladinu, začaly v roce 2004. V rámci nich byla také vylovena říšská orlice ze zádi lodi.

Vylovení orlice, o níž vypukl spor | zdroj: Profimedia

Začal tím kuriózní spor o to, komu nacistický symbol patří, neb nárok si na ni dělali Němci, Uruguay i soukromé společnosti, které ji vylovily. Navíc byla vystavena poblíž jednoho z uruguayských hotelů, kde budila hodně pozornosti, zájmu i pohoršení s kritikou, že takový symbol do veřejného prostoru prostě nepatří. Zástupci státu Uruguay, který je po rozhodnutí soudu vlastníkem orlice, ji tudíž raději nechali schovat do námořních skladů. 

Ohlodaný Admiral Graf Spee nicméně budil hrůzu i pod hladinou - získal pověst velmi nebezpečného vraku.  Hazardéry, kteří se do jeho útrob vydali, ohrožovaly silné proudy i špatná viditelnost. 

To japonský vrak Hoki Maru je naopak pastvou pro oko (nejen) potápěče. Původně se jednalo o britsko-novozélandské nákladní plavilo Hauraki. V roce 1942 ho ale obsadili Japonci a (dvakrát) přejmenovali. O dvě léta později Hoki Maru opustila Jokohamu a plula k laguně Truk v Mikronésii, kde však svůj náklad vyložit již nestihla. Neubránila se bombám a šla ke dnu. Pohřbený náklad, včetně automobilů je i po desetiletích velice dobře zachován. 

Nedaleko ukrajinské Oděsy pak leží trosky rumunské nákladní lodi Sulina, kterou sovětská ponorka torpédovala v roce 1944. I v ní se skrývá řada "pokladů".

Mezi známé němé svědky druhé světové patří také britské mořské forty v ústí řek Temže a Mersey, které byly postaveny, aby chránily Londýn před nálety i námořním útokem. V 60. letech pak sloužily k radikálně odlišným aktivitám,  jako útočiště "pirátských" rádiových stanic. 

V současnosti rezivějící objekty lákají milovníky vojenské historie i urban explorery, kteří zkoumají a obdivují jejich, poněkud zašlý, půvab.