Novočerkassk leží v Rostovské oblasti na jihozápadě Ruska. Události, které se tu odehrály ve dnech 1. až 2. června 1962 a které jsou dnes známé jako Novočerkasský masakr, byly nejznámějším a ojedinělým projevem dělnických nepokojů v Sovětském svazu, o němž se desítky let nesmělo mluvit.

Ceny šly o třetinu nahoru, platy naopak o třetinu dolů

Kvůli krizi v zásobování tehdy sovětský vůdce Nikita Chruščov ohlásil zvýšení cen základních potravin a snížení mezd – obojí zhruba o třetinu. Mezi lidem v celé zemi vládla nespokojenost a dělníci z novočerkasské továrny na elektrické lokomotivy NEVZ svolali 1. června protestní shromáždění, strhávali Chruščovovy portréty a zahájili stávku, tedy něco v komunistickém režimu zcela nevídaného.

Následujícího dne se dělníci společně se sympatizanty z řad obyvatel vydali na protestní pochod do centra města navzdory tomu, že v okolí továrny už byli rozmístěni vojáci a tanky. Demonstranti nesli portréty Lenina a zpočátku se chovali pokojně.

Velitelem vojenských jednotek ve městě byl generálporučík a válečný hrdina Matvěj Šapošnikov. Odmítl tehdy použít proti neozbrojeným povstalcům tanky, jak mu nařídil velitel Severokavkazského vojenského okruhu generál Issa Plijev. Dělníci ale později vtrhli do budovy policie a místní partaje a vojáci, kteří předtím uzavřeli centrum města, začali do davu střílet. Výsledkem bylo 26 mrtvých včetně dětí a na devět desítek raněných. Oběti byly tajně pohřbeny v různých hřbitovech po Rostovské oblasti. Pozatýkány byly desítky údajných provokatérů a organizátorů protestu, následné procesy jich poslaly sedm na popraviště a řadu dalších za mříže.

Drazí soudruzi!

Nikita Chruščov zůstal po Novočerkasském masakru v nejvyšších stranických a státních funkcích ještě další dva roky. Šapošnikov byl v roce 1966 propuštěn z armády a rok nato vyloučen z partaje. V témže roce proti němu bylo vzneseno obvinění z "protisovětské propagandy", protože mimo jiné zaslal několika publicistům dopisy o událostech v Novočerkassku. Obvinění ale bylo vzhledem k jeho válečným zásluhám staženo. V roce 1988 byl Šapošnikov rehabilitován a znovu přijat do strany.

Třebaže solidaritu s demonstranty projevila asi polovina obyvatel města, sovětskému vedení se podařilo krveprolití ututlat, byť se informace o něm později objevily v několika zahraničních médiích. O událostech pojednává film Drazí soudruzi! Andreje Končalovského z roku 2020.

Teprve v roce 1992 byly otevřeny spisy k případu. Bylo exhumováno a identifikováno dvacet obětí, které pak byly pohřbeny na hřbitově v Novošachtinsku. Na místě povstání byl postaven památník a dekretem ruského prezidenta Borise Jelcina z června 1996 byli všichni odsouzení rehabilitováni. Za masakr nebyl nikdo potrestán, protože žádný z těch, kdo za něj byli odpovědní, už nebyl naživu.