O zbudování chrámu na počest ruského vítězství nad Napoleonem v roce 1812 rozhodl ještě v témže roce car Alexandr I. Základní kámen podle projektu Alexandra Vitberga byl položen v říjnu 1817, ale po osmi letech byly práce na stavbě zastaveny. V roce 1831 pověřil Mikuláš I. vypracováním nového projektu Konstantina Tona. V září 1839 byl znovu položen základní kámen, se stavbou se ale začalo až o dva roky později a táhla se několik desetiletí. Chrám Krista Spasitele byl nakonec vysvěcen 26. května 1883 a stal se nejen náboženským, ale i kulturním a společenským centrem.

Po říjnové revoluci se však začala nad chrámem stahovat mračna, Počátkem léta 1931 oznámil Stalinův oddaný nohsled Lazar Kaganovič, že nejvýznamnější svatostánek ruského pravoslaví nedaleko Kremlu, který pojal až deset tisíc věřících, ustoupí Paláci sovětů.

Exploze byla slyšet po celém městě

V listopadu nechal „železný Lazar“ odstranit pozlacení z pěti kopulí a odvézt vnitřní výzdobu a umělecká díla. V sobotu 5. prosince 1931 odpoledne pak několik výbuchů poslalo chrám k zemi. Exploze byly slyšet po celé Moskvě, rozbily v okolí tabulky oken a v okruhu jednoho kilometru všechno zasypaly prachem a sutí. Z chrámu zůstaly stát jen mimořádně mohutné svazkové pilíře, které nesly tíhu hlavní kopule, a části obvodových zdí. Na jejich zbourání a odklízení trosek se pak pracovalo ještě půldruhého roku. 

Demolice původního chrámu Krista Spasitele v prosinci 1931 | zdroj: Profimedia

Ještě před demolicí bylo jasné, že nový Palác sovětů bude velkolepé dílo, ale zatím se nevědělo, jak bude přesně vypadat. Soutěž byla vyhlášena až po zničení chrámu a po několika kolech a úpravách vyhrál nakonec projekt málo známého čtyřicetiletého architekta Borise Michajloviče Iofana: Mrakodrap vysoký 416 metrů s 75metrovou sochou Lenina na špici měl být v té době nejvyšší budovou světa – o 35 metrů vyšší než newyorský Empire State Building.

Rozdíl mezi nafouknutým bolševickým projektem a podobně megalomanskou berlínskou Dvoranou slávy navrženou Hitlerovým architektem Albertem Speerem tkví především v tom, že dvorana se nikdy stavět nezačala, zatímco do budování moskevského paláce se pustily tisíce dělníků. V roce 1939 byly vyhloubeny základy a o dva roky později byla z velké části hotová ocelová konstrukce severního křídla. Dokončení celé budovy se odhadovalo na dalších 30 měsíců, jenže pak Hitler napadl Sovětský svaz, ocel byla potřeba pro vojenské účely a dělníci museli rovnou ze stavby narukovat na frontu. 

Takhle měl podle projektu vypadat Palác sovětů | zdroj: Profimedia

Od roku 2000 stojí na místě původního chrámu obnovená katedrála

Po vítězství nad hitlerovským Německem se objevilo několik pokusů obří stavbu přece jen dokončit, Stalinova smrt v roce 1953 ale za projektem udělala definitivní tečku. Základová jáma pak byla v letech 1958 až 1960 přeměněna na obrovské otevřené koupaliště. Bazén Moskva podle projektu Dmitrije Čečulina byl jedním z největších na světě.

Koncem 80. let sílily hlasy volající po obnově chrámu. Již v únoru 1990 obdržela ruská pravoslavná církev od sovětské vlády Michaila Gorbačova povolení stavbu znovu vybudovat na jejím původním místě a do značné míry i v původní podobě. Základní kámen byl položen symbolicky 5. prosince 1990, v roce 1994 bylo koupaliště zbouráno a byly zahájeny stavební práce. Katedrála byla dokončena 31. prosince 1999, v srpnu 2000 byla vysvěcena a od té doby je opět sídelním chrámem patriarchy ruské pravoslavné církve a největším pravoslavným chrámem v Rusku.