Policie zahájila trestní stíhání bývalého člena předsednictva ústředního výboru KSČ Jana Fojtíka. Dvaadevadesátiletého muže viní ze zneužití pravomoci úřední osoby, kterého se údajně dopustil tím, že jako přední stranický ideolog spoluzavinil smrt a zranění několika lidí na československých hranicích.

Z fasády bytového domu na Rubinštejnově ulici v Petrohradu zmizelo 16 pamětních destiček připomínajících jména obětí sovětských politických represí. Nelíbily se vlastníkům bytů v budově. Mezi komentáři v následných diskuzích na sociálních sítích se objevovaly takové argumenty, jako že tabulek bylo příliš mnoho, a dům tak připomínal hřbitov.

Politiky může před zákonem zachránit imunita, indemnita, ale také – senilita. Upozorňuje na to stíhání komunistických papalášů v Česku.

Julie Hrušková, číslo 176, vězeňkyně komunismu. Za převádění uprchlíků z nesvobodného režimu zaplatila jedenácti lety svého života. Dcera vranovského hajného byla v roce 2010 oceněna Řádem Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy.

Koncem roku 1949 chodili okolo Dobrušky od statku ke statku kontroloři povinných odvodů a lidé se proti nim bouřili. Nakonec se před Okresním národním výborem ve městě sešlo asi 250 protestujících. Otec Václava Daška v následném procesu dostal dvacet let. Vzpomínky dětí sedláků, které po revoluci navázaly na starou rodinnou tradici, patří do Příběhů 20. století.

Česká justice už nedokáže to, co německá – vsadit komunistické funkcionáře odpovědné za střelbu na hranici za mříže. Mohla to přitom udělat dávno, kdyby…

Policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) zahájil trestní stíhání bývalých vedoucích československých představitelů Miloše Jakeše, Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara. Podle policie zneužili pravomoci úřední osoby, když v letech 1976 až 1989 nezabránili střelbě na státních hranicích.

Třicáté výročí 17. listopadu 1989 je i příležitostí připomenout osudy politických vězňů komunistického režimu padesátých let – muklů. Téma, které až do roku 1989 bylo velké tabu. Jejich příběhy, názory a osudy v posledních letech dostávají prostor a je to dobře. Jenže… píše Lubomír Vejražka na webu Hlídací pes.