Právě světlo spojuje keltský svátek Imbolc, který začínal někdy už na sklonku ledna a končil právě 2. února, a pozdější Hromnice. Ty jsou ztotožněny se svátkem Uvedení Páně do chrámu, což odkazuje k jedné ze zásadních událostí života Ježíše Krista. Čtyřicet dnů po jeho narození Josef a Marie přinesli Ježíše do jeruzalémského chrámu, aby Marie za syna položila zástupnou oběť. V chrámu podle Lukášova evangelia rozpoznali v Ježíši Spasitele prorok Simeon a prorokyně Anna.

Zatímco pohané o Imbolci zapalovali ohýnky a novopohané to v současnosti dělají znovu, ke křesťanskému svátku patří svíčky - hromničky. Ty lidé světili v kostelích a při bouřích je pak zapalovali v oknech domů, čímž měly, společně s pronášenou modlitbou, chránit obydlí před údery blesku. Lidé však dříve také věřili, že hromničky chrání před ďáblem i nemocí a vyprovázely i umírající. Církevní průvody se svícemi pak odkazovaly právě na Uvedení Páně do chrámu.

Svátek Brigity i jehňat

Keltský Imbolc byl oslavou příchodu jara a někdy se mu říká také "svátek jehňat", neboť v tomto období přicházejí na svět. Oheň symbolizoval očištění i rostoucí sílu Slunce. Lidé také nosili dary k posvátným pramenům, aby získali zdraví a zdar. Zásadní postavou svátku pak byla Brigit nebo Brigita, pohanská bohyně spojená s jarem, zdravím a plodností. V dávných dobách byl součástí oslav i takzvaný Brigitin kříž. Později ji nahradila svatá Brigita, která měla založit první ženský klášter v Irsku - v Kidare, na místě svatyně bohyně Brigit.

Křesťanská světice tak později hrála roli i v tomto období, na 1. února totiž připadl její svátek. Některé pradávné zvyky v cizině zřejmě přežily i do křesťanských časů. Lidé věřili, že Brigita navštěvuje domácnosti, a chystali jí postel i pohoštění, aby se jim dostalo požehnání. V Irsku a ve Skotsku k ní odkazovala také ženská a dívčí procesí, která nesla slámové panenky pro požehnání obydlím.

Pro staré Slovany byl pak počátek února ve znamení boha Peruna, který vládl hromu. I oni zapalovali očistné ohně.

Co hodit doma na plotnu?

Ale nyní už na skok do kuchyně. Zatímco k oslavám Imbolce patřil například sladký chléb, tradičním pokrmem spojeným s křesťanským svátkem se staly palačinky. Tradice palačinek snad sahá do pátého století, kdy jimi měl papež Gelasius I. v Římě hostit poutníky. Podle jiných pramenů zas měli duchovní takovým pokrmem lákat lidi od pohanských zvyků - do kostela. Gelasius je nicméně známý tím, že potlačoval takzvané Luperkálie - římskou, pohanskou, populární a dlouho přežívající slavnost, která připadala na únor a pojila se s pastevectvím, plodností a očistou.

Například ve Francii tradice palačinek žije dosud – v tomto případě tenoučkých crepes, samozřejmě. Ovšem vy si Hromnice vylepšete klidně hutnější "amoletou" nebo lívanečky podle svého gusta.

Palačinky jsou navíc ideální hromniční jídlo i proto, že svým tvarem připomínají Slunce. Což nás opět přivádí ke světlu. Ostatně zřejmě nejznámější z desítek pranostik, které se k Hromnicím vážou, je ono "Na Hromnice o hodinu více."

Jenže jaro stejně není zrovna za rohem.

A tím spíš se hodí si ten chladný čas trošku osladit.