Zvyk pálení čarodějnic se občas spojuje s keltským svátkem Beltain. Ten se konal v průběhu (našeho) května, v čase vyvádění dobytka na letní pastvu. Rituální oheň měl ochránit zvířata i lidi a přinést dobrou úrodu.

Všechny domácí ohně předtím zhasly a s nimi mělo skončit i vše špatné z předešlého období. Poté byly ohně v obydlích obnoveny právě plamenem z hranic zapálených při Beltainu. Nový oheň symbolizoval i nové začátky. Lidé také skrze plameny skákali a procházeli. Věřili, že jim to přinese štěstí či uzdravení. Také obětovali božstvům.

Současné pálení čarodějnic ovšem odkazuje spíše na středověké a raně novověké čarodějnické procesy, které zasáhly (nejen) Evropu. V Německu během nich zahynulo na 30 tisíc lidí. U nás jsou neblaze proslulé hrůzné události, které se, poměrně pozdě, odehrály v 17. století na Jesenicku a Šumpersku. Právě procesy na velkolosinském panství o stovky let později inspirovaly knihu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice a stejnojmenný film.

Ohně symbolicky ničily zlo, jehož se naši předci obávali. Zapálená košťata pak vyhazovali do vzduchu, aby zapudili čarodějnice, o nichž se tradovalo, že se slétají právě v předvečer svátku svatých Filipa a Jakuba, v německy mluvících zemích a ve Skandinávii pak při takzvané Valpuržině noci. Věřilo se, že čarodějnice hodují, provádějí nekalé rejdy a škodí lidem i dobytku.

Místa čarodějných rejů

V českých zemích se tak mělo dít například na kopci Plešivec v Brdech, Haltravě na Chodsku či na šumavském kopci Třístoličník. Nejslavnější jsou však bezpochyby Petrovy kameny v Jeseníkách. Ostatně na velký sabat se dlouho pokoušela dostat i pohádková Malá čarodějnice v příběhu z pera Otfrieda Preußlera.

I v pozdější verzi tradice pálení ohňů nicméně zůstal jistý odkaz pohanství. Lidé například věřili, že popel příznivě podpoří úrodu. A mladí chlapci a dívky též skákali přes oheň, podobně jako dávní pohané.

Postupem času vznikly snahy omezovat tento zvyk jako pověrečnou praktiku, za protektorátu se vůbec nemohla konat. Tradice však přežila dodnes.

Byť v některých letech ohně v tuzemsku neplanou kvůli obavám z ničivých požárů v důsledku vleklého sucha.