V jednom malém bavorském místě se každoročně volí nový starosta. Samo o sobě nic zvláštního, potíž je v tom, že nemá komu starostovat. Jeho "obec" totiž nemá občany, ale jen stromy.

Za sport může být označována lecjaká neobvyklá činnost, tradice sahající zřejmě až do 12. století ale všem seznamům bizarností s přehledem vládne. Závodníci na koních se během ní snaží urvat hlavu huse zavěšené na provaze nad nimi...

Ke studiu je zapotřebí leb ocelová a zadek olověný, říkával Komenský. Dlužno dodat, že někdy to chce i zlato v hrdle.

Od pondělka už si budeme konečně moci zajít ke kadeřníkovi, ale nebude to jen tak: Roušky, dvoumetrové rozestupy, nové rukavice pro každého klienta, pravidelná dezinfekce. Návštěva chlupodravce tedy bude takovým malým rituálem, skoro jako u Mongolů.

Pandemie koronaviru připravila Francouze o společenský rituál, který patří k jejich zemi jako vína, croissanty nebo Eiffelovka. A není jasné, kdy a zda vůbec se do Francie vrátí.

Pořádně si zase přiťuknout sklenicemi, půllitry, tupláky, pro mě za mě kelímky, anebo rovnou flaškami. Po tom se nejednomu z nás v této době zasteskne, ne každý ale ví, že tento starý zvyk míval kdysi veskrze praktický smysl.

Etiketa při čaji o páté velí jasně: do šálků nejdřív čaj, potom mléko. To samozřejmě má svůj důvod.

Pohádku o perníkové chaloupce zná každý. Dvě dětičky opuštěné v lese objeví chaloupku z perníku, málem skončí na pekáči její majitelky, ale nakonec se šťastně a v celku domů. Události, kterými byl příběh inspirovaný, však byly mnohem ponurejší. Ve středověku, během velkých hladomorů ve 14. století, totiž nebylo opouštění, ba dokonce i pojídání vlastních dětí, vůbec výjimkou…