Zhruba polovina světové populace žije ve městech. Velké metropole si kolem sebe tvoří vlastní obří aglomeraci a fungují jako stát ve státě. Už nebývají srovnávaná se zbytkem země, ale mezi sebou, protože k sobě mají mnohem blíž - a to nejen vzhledem. Vzájemným opisováním se předhánějí v nových trendech bez ohledu na zbytek státu.

Studie britského Fondu duševního zdraví z roku 2010 došla k závěru, že mladí ve věku od 18 do 34 let se cítí osamělí častěji než lidi nad 55 let. Osamělost je mezi střední generací stále častější, může za to internet, ale i změny v rodinném životě vrstevníků.

Je tomu pět let, co čeští lékaři žádali zvýšení platů a snížení přesčasů. Tehdejší vládě hrozili hromadným exodem do zahraničí. Nakonec zvítězili a donutili ministra zdravotnictví slíbit jim rozsáhlé změny. Jenže po letech se ukazuje, že zůstalo z velké části jen u slibů, a ani současná vláda nedokáže vyléčit nejen finanční trable českého zdravotnictví. 

Vědní obory se někdy potkávají na opravdu neobvyklých místech. Vezměme si třeba historickou parazitologii – výzkum toho, jakými cizopasníky trpěli naši předkové. Aby na tuto zajímavou otázku mohli odborníci najít odpověď, tak si musí zahrát na detektivy. Ve stylu Indiana Jonese cestují po muzeích a archeologických nalezištích a vyhledávají dobře zachované lidské pozůstatky. Jen jim, pravda, nejde o zlaté artefakty, ale cosi mnohem titěrnějšího – mikroskopické zbytky parazitických organismů. V tom ovšem potřebují pomoc archeologů, takže jejich bádání vyžaduje dobrou znalost biologie, lékařství i historických disciplín. Zachovaných těl je však poskrovnu, a tak se výzkumníci musí poohlédnout i jinde. Jedním z nejvydatnějších zdrojů informací se překvapivě ukázaly být lidské výměšky.

Máte z práce deprese? Dost lidí by asi odpovědělo, že ano. Jenže mezi klinickou depresí a špatným pocitem je velký rozdíl. "Opravdovou", klinickou depresi zpravidla nezpůsobuje ani extrémně nudná práce, ani nesnesitelný stres nebo malá výplata. Psychická nemoc podle vědců hrozí hlavně u zaměstnání, která nejsou fyzicky náročná a vyžadují větší sociální kontakt. A když se k tomu přidá třeba starost o pacienty, hrozí vám s velkou pravděpodobností i sebevražda.

Nikde neprofitují kosmetické značky a plastičtí chirurgové tolik jako v Asii. Touha po západním vzhledu vyhání Asiatům z kapes stamiliony dolarů, krémy na vybělení kůže kupují po tunách a plastické operace očních víček dostávají dívky od rodičům k narozeninám. Bohužel musí – globalizace přinesla vzhledovou diskriminaci pro ty, kteří neodpovídají západnímu modelu krásy. 

Zprávy o nebezpečí nadměrného předepisování antibiotik se v posledních letech staly takřka folklórem. Bakterie se této třídě léků pomalu ale jistě přizpůsobují a doby, kdy jedna pilulka penicilinu dokázala vyhubit všechny mikroby v nemocnici, jsou už dávno minulostí. Fenomén tzv. mikrobiální odolnosti neboli rezistence čím dál víc zasahuje i do našich každodenních životů. Z mnoha příkladů můžeme zmínit obtížně léčitelné kmeny tuberkulózy nebo kapavky, které v posledních letech nejsou výjimkou. V krajním případě se však lékaři stále mohou spolehnout na "antibiotika poslední záchrany". I nad nimi se už ovšem začínají stahovat temná mračna…

Oblek, který měl na sobě Mao Ce-tung 1. října 1949 při oznámení založení Čínské lidové republiky, dlouhá desetiletí plnil funkci oficiálního společenského oděvu. Neforemný upnutý oblek se zapínáním na knoflíky a těsným límečkem u krku se zároveň stal symbolem touhy po ovládnutí světa. Až pronikl do světa módy…