Asi není žádným překvapením, že člověk z velkoměsta se často cítí víc jako doma v džungli jiného velkého města než na venkově v rámci své domoviny. Podobně nezpochybnitelný je fakt, že se životní úroveň, nájmy, platy či zaměstnanost ve městech, zejména pak metropolích, téměř vždy liší od zbytku země.

Zatímco přepočet HDP na hlavu se v Praze pohybuje kolem 170 procent průměru Evropské unie, celkový údaj za Česko je 80 procent. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) by tak bylo mnohem relevantnější porovnávat mezi sebou nikoli údaje celých států, ale jejich metropolí. A to i proto, že svým významem mají mnohem větší vliv na vládu než regiony.

To jim v posledním desetiletí dává sílu vytvářet novodobou obdobu městských států známých z historie. Vedou si vlastní politiku a vlastní mezinárodní, tedy spíš mezimetropolitní politiku. Vytvořila si své vlastní kulturní a ekonomické mikroklima. Tím, že řeší prakticky stejné problémy, jsou si bez ohledu na umístění na Zemi velmi podobná.

Státy se od sebe liší, velkoměsta už méně

"Sdílení politických poznatků mezi jednotlivými státy je obtížné. Když hovoříme o státech, je to často o tom, co nás odlišuje – jazyk, kultura… Zatímco když mluvíme o městech, čelíme často podobným problémům," vysvětluje ředitel vzdělávací sekce OECD Andreas Schleicher.

Těmi jsou vysoká koncentrace lidí na malém prostoru, která s sebou nese zápory i klady typické pro velkoměsto bez ohledu na konkrétní stát. Najdeme v nich více pracovních míst, ale i vyšší nezaměstnanost, majetkové extrémy na obou stranách, vysoký počet obyvatel a migrace kladou vysoký tlak na bydlení, dopravu či služby.

To vše jsou podle zprávy OECD témata a problémy, které by měly být řešeny na úrovni velkoměst, jež se mohou díky předávání zkušeností navzájem poučit. "Když jde o otázky bezpečnosti, terorismu či radikalizace, není to výzva pro anglický nebo francouzský venkov – ale týká se to velkých metropolí, které se s těmito problémy musí vyrovnat," říká Schleicher.

Klasickým příkladem, jak se dokázalo jedno město vyrovnat s problémem a inspirovalo ke stejnému řešení i další, je otevření metra v Londýně v roce 1863. Protože se nový dopravní systém osvědčil, rozšířil se do dalších měst řešících problém dopravy pro vysoký počet lidí. Nyní tak funguje 119 systémů metra ve 27 členských zemích OECD, včetně Česka.