Rovných sto šedesáti let by se letošního dubna dožila jedna z prvních českých profesionálních výtvarnic. Malířka, knižní výtvarnice a spoluzakladatelka moderní české grafiky Zdenka Braunerová byla jednou z nejzajímavějších osobností českého kulturního života na přelomu 19. a 20. století. Neobyčejná žena, múza soudobých umělců v českých zemích i ve Francii a žena, která bořila předsudky o slabším pohlaví.

Malíř balonů a vzducholodí, fantastických krajin i průmyslové periferie. Milovníci zvláštního světa Kamila Lhotáka si mohou v několika předjarních týdnech dopřát potěšení z výstavy jeho děl s výstižným názvem Retrospektiva. Sto dvacet slavných i dosud neznámých olejomaleb je v pražském Obecním domě připraveno od 7. února do 22. dubna právě pro ně.

Dovedete si představit ten poprask, kdyby se Donald Trump nechal portrétovat umělcem, který se proslavil obrazy bělochů držících uříznuté černošské hlavy? Pokud je to ale obráceně, projde to bez většího skandálu. Anebo diskusi o rasismu v umění uťal masakr na Floridě?

Pomalovat lze prakticky cokoliv a díla Ruby Silviousová jsou toho důkazem. Vizuální umělkyně a grafická designérka se při své práci zajímá o recyklaci nejrůznějších materiálů a když před pár lety zkoušela, co by mohla pokrýt svými díly, našla vskutku překvapivé, leč velice efektní a dostupné "plátno" - čajové sáčky. 

Co může být lepším příkladem globalizovaného světa, než když renesanční obraz Ježíše Krista koupí za rekordní částku bohatý muslim? A ještě ke všemu si jej vystaví v Louvru – ale nikoliv v tom pařížském, ale v Abú Zabí. Nejde tu přitom o umění ani o náboženství, ale o prestiž a silný politický význam celé transakce.

Během druhé světové války nacisté nakradli podle nedávných zjištění odhadem na 200 milionů knih. Na rozdíl od krádeží uměleckých děl to ovšem nebylo prvotně z důvodů zisku. Vzácné knihy a rukopisy samozřejmě hodnotu mají, většina literárních děl uloupená nacisty ji ale neměla. Nacistické zloděje knih vedly úplně jiné důvody, především ideologické.

Pějí se na ni ódy po celém světě, před jejím portrétem se tísní davy lidí, kteří ji chtějí vidět na vlastní oči. Když se však na pár vyhrazených minut před Monu Lisu postaví, nastává zpravidla podobné zklamání jako při pohledu na bruselského čůrajícího chlapečka. Proč je zrovna toto dílo Leonarda da Vinciho tak přeceňované?

Výrobci pastelek nestíhají, kvůli módě antistresových omalovánek musí zavádět další směny, aby pokryli poptávku. V Brazílii dokonce lidé na chvíli vykoupili téměř všechny pastelky. Děti měly smůlu, hrát si chtěli dospělí.