"Dobrá strana", v turečtině İyi Parti. Tak se oficiálně jmenuje nová politická formace, jejíž vznik může výrazně ovlivnit směřování Turecka. Na první pohled z ní sálá pozitivita - kromě názvu přítomná třeba ve stranickém sloganu "Turecko bude dobré" nebo v logu, za které si zakladatelé İYİ zvolili slunce zářící na modré obloze. Za optimistickou estetikou se ale skrývá vědomí vážnosti situace, ve které se země nachází. A připravenost nabídnout zcela odlišná řešení, než představuje současná vláda prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana.

Březnový dekret tureckého prezidenta o odstraňování tělesného ochlupení může vypadat na první pohled legračně. V zemi se hromadí uprchlíci, v sousední Sýrii zuří již několik let válka, s Evropskou unií je Ankara na kordy, dozvuky loňského pokusu o puč stále trvají, stále platí výjimečný stav, pokračují zátahy proti odpůrcům režimu a domácí opozice těžce nese posílení prezidentských pravomocí, které voliči odkývali v dubnovém referendu. Zabývat se v takové situaci epilací ale zdaleka není tak bizarní, jak by se mohlo zdát. To jen (téměř) všemocný Recep Tayyip Erdogan prostě testuje, kam až může zajít.

Kdo se nepoučil z dějin, musí je znovu prožívat, prohlásil kdysi francouzský filozof a spisovatel Jean-Paul Sartre. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan možná tento citát nezná – anebo ho naopak zná až moc dobře. Za svůj vzor a inspiraci sice označuje slavného Sulejmana I. Nádherného, jeho politická dráha přitom ale až nápadně připomíná osud jiného sultána: Abdülhamid II. byl rozporuplnou postavou tureckých dějin a šel na to na přelomu 19. a 20. století hodně podobně jako Erdogan – a špatně skončil.

Bezmála dvě třetiny Turků žijících v Německu hlasovaly v nedělním ústavním referendu pro posílení pravomocí prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Podpořily tak fakticky zahraničního diktátora, který doma odstavil opozici a umlčel média. Sami němečtí Turci přitom žijí ve fungujícím demokratickém právním státě. Tato situace v mnoha ohledech připomíná situaci v Československu v roce 1935, kdy sudetští Němci v parlamentních volbách podpořili Henleinovu SdP.

Konec pokrytectví, Turecko v Evropské unii nemá co pohledávat. Nejvyšší čas zpravit o tom Turky.

Znáte pohádku o nadutém sultánovi? Začíná takhle: Žil byl v Malé Asii sultán a ten si myslel, že se mu Evropané musí klanět…

Málokdy se stává, aby plánovaná státní návštěva vyvolala takovou nelibost mezi hostiteli, jako nyní v Německu a Velké Británii. Zatímco Němcům se nezdá, že si k nim přijede mezi turecké přistěhovalce dělat předvolební kampaň prezident Recep Tayyip Erdogan, na dva miliony Britů se domnívají, že plánovaná cesta Donalda Trumpa na ostrovy by byla urážkou pro panovnici Alžbětu II.

Cestou na páteční summit EU na Maltě ve čtvrtek navštíví německá kancléřka Angela Merkelová Turecko. Jen těžko si z politického hlediska mohla vybrat méně vhodný okamžik. Dohoda mezi EU a Ankarou o uprchlících je více než křehká, vývoj v Turecku kritický a vztahy s Berlínem napjaté.