turecká politika

Málokdy se stává, aby plánovaná státní návštěva vyvolala takovou nelibost mezi hostiteli, jako nyní v Německu a Velké Británii. Zatímco Němcům se nezdá, že si k nim přijede mezi turecké přistěhovalce dělat předvolební kampaň prezident Recep Tayyip Erdogan, na dva miliony Britů se domnívají, že plánovaná cesta Donalda Trumpa na ostrovy by byla urážkou pro panovnici Alžbětu II.

Německý soud v Hamburku částečně vyhověl žalobě tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana a zakázal německému satirikovi Janu Böhmermannovi veřejně prezentovat části básně, kterou prezidenta zesměšňoval. Pasáže, kde glosuje situaci v Turecku, dál zveřejňovat smí, ty, v nichž mimo jiné nazývá Erdogana "kozom*dem", nikoli. Erdogan požadoval zákaz celé básně. Satirik se může proti verdiktu odvolat. 

Cestou na páteční summit EU na Maltě ve čtvrtek navštíví německá kancléřka Angela Merkelová Turecko. Jen těžko si z politického hlediska mohla vybrat méně vhodný okamžik. Dohoda mezi EU a Ankarou o uprchlících je více než křehká, vývoj v Turecku kritický a vztahy s Berlínem napjaté.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan by mohl své zemi vládnout až do roku 2029. Turecký parlament totiž v noci na sobotu odhlasoval ústavní reformu, která posílila pravomoci tureckého vůdce a otevřela mu cestu k tomu, aby mohl na jaře uspořádat referendum o ústavních změnách. 

I když by titulek možná mohl někomu evokovat to, že je snad řeč o České republice, není tomu tak. Murat Önuk, právník a viceprezident Tiskové rady (Press council of Turkey, nezávislé organizace dohlížející mimo jiné na novinářskou etiku) popisuje na webu Hlídací pes mediální realitu současného Turecka.

Osmnáct měsíců náročných vyjednávání skončilo patem. Přitom zástupci řeckých a tureckých Kypřanů dosáhli za posledních více než 40 let zatím největších úspěchů. Znamená to, že v poslední evropské rozdělené metropoli bude stát hraniční plot navěky?

Když letos v létě zažilo Turecko neúspěšný pokus o vojenský převrat, na nějakou dobu se zdálo, že hluboce rozdělená společnost zažívá sjednocující okamžik. Proti puči plánovanému menší částí armády se tehdy jednotně postavila vláda i opozice, náboženští aktivisté i přísní sekularisté. Odsoudily jej všechny strany v parlamentu včetně kurdské Lidově demokratické strany (HDP), do ulic vyšly protestovat statisíce lidí. Vzápětí se však ukázalo, že puč místo sjednocení společnosti poslouží k rozdrcení všech, kteří prezidentu Erdoganovi stojí v cestě za absolutní mocí.

Co víc může vystihnout náladu společnosti, než to, jakým způsobem se obléká? A tak je vcelku jasné, jak si stojí Turecko, kde v poslední době stoupá popularita islámské módy. Naznačuje to stále větší odklon Turků od sekulárních principů.