I když by titulek možná mohl někomu evokovat to, že je snad řeč o České republice, není tomu tak. Murat Önuk, právník a viceprezident Tiskové rady (Press council of Turkey, nezávislé organizace dohlížející mimo jiné na novinářskou etiku) popisuje na webu Hlídací pes mediální realitu současného Turecka.

Osmnáct měsíců náročných vyjednávání skončilo patem. Přitom zástupci řeckých a tureckých Kypřanů dosáhli za posledních více než 40 let zatím největších úspěchů. Znamená to, že v poslední evropské rozdělené metropoli bude stát hraniční plot navěky?

Když letos v létě zažilo Turecko neúspěšný pokus o vojenský převrat, na nějakou dobu se zdálo, že hluboce rozdělená společnost zažívá sjednocující okamžik. Proti puči plánovanému menší částí armády se tehdy jednotně postavila vláda i opozice, náboženští aktivisté i přísní sekularisté. Odsoudily jej všechny strany v parlamentu včetně kurdské Lidově demokratické strany (HDP), do ulic vyšly protestovat statisíce lidí. Vzápětí se však ukázalo, že puč místo sjednocení společnosti poslouží k rozdrcení všech, kteří prezidentu Erdoganovi stojí v cestě za absolutní mocí.

Šli byste do války za tureckého sultána? Při této otázce si nejspíš poklepete prstem na čelo. Jistě, zní hloupě, ale hloupá není. Turecko je naším spojencem.

Turecko se ani nestačilo vzpamatovat z pokusu o vojenský převrat a prezident Recep Tayyip Erdogan už měl jasno, kdo za ním stojí - Fethullah Gülen, islámský klerik pobývající v americké Pensylvánii a muž nazvaný bývalým americkým velvyslancem "druhým nejmocnějším Turkem". Gülen je zároveň zakladatelem globálního hnutí Hizmet ("Služba"), podle názoru prezidenta a jeho strany AKP jakési rakovinové struktury rozežírající celé Turecko zevnitř.

Co je menší zlo? Nesmlouvavá vojenská diktatura, nebo tuhý náboženský režim? Turci zvolili druhou možnost.

Uprchlická krize ještě zesílila roli Turecka jako jednoho z nejvýznamnějších hráčů světové politiky a prezident Recep Tayyip Erdogan si silnou pozici mezi globálními lídry náležitě užívá. Ale v domácím prostředí mu roste silná konkurence. A ne kdovíjaká. V muslimském a konzervativním prostředí je čím dál populárnější žena, která se otevřeně hlásí k radikální pravici a pro Erdogana představuje vážné nebezpečí.

Evropská unie se opevňuje před uprchlíky z muslimských zemí. Muslimskému Turecku se však otevírá. Jde to dohromady?