turecká politika

Březnový dekret tureckého prezidenta o odstraňování tělesného ochlupení může vypadat na první pohled legračně. V zemi se hromadí uprchlíci, v sousední Sýrii zuří již několik let válka, s Evropskou unií je Ankara na kordy, dozvuky loňského pokusu o puč stále trvají, stále platí výjimečný stav, pokračují zátahy proti odpůrcům režimu a domácí opozice těžce nese posílení prezidentských pravomocí, které voliči odkývali v dubnovém referendu. Zabývat se v takové situaci epilací ale zdaleka není tak bizarní, jak by se mohlo zdát. To jen (téměř) všemocný Recep Tayyip Erdogan prostě testuje, kam až může zajít.

Kdo se nepoučil z dějin, musí je znovu prožívat, prohlásil kdysi francouzský filozof a spisovatel Jean-Paul Sartre. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan možná tento citát nezná – anebo ho naopak zná až moc dobře. Za svůj vzor a inspiraci sice označuje slavného Sulejmana I. Nádherného, jeho politická dráha přitom ale až nápadně připomíná osud jiného sultána: Abdülhamid II. byl rozporuplnou postavou tureckých dějin a šel na to na přelomu 19. a 20. století hodně podobně jako Erdogan – a špatně skončil.

Bezmála dvě třetiny Turků žijících v Německu hlasovaly v nedělním ústavním referendu pro posílení pravomocí prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Podpořily tak fakticky zahraničního diktátora, který doma odstavil opozici a umlčel média. Sami němečtí Turci přitom žijí ve fungujícím demokratickém právním státě. Tato situace v mnoha ohledech připomíná situaci v Československu v roce 1935, kdy sudetští Němci v parlamentních volbách podpořili Henleinovu SdP.

Turci v nedělním referendu řekli Evet (Ano) posílení prezidentových pravomocí. Odsouhlasili ústavní změnu, která promění Turecko z parlamentní na prezidentskou republiku. 

Konec pokrytectví, Turecko v Evropské unii nemá co pohledávat. Nejvyšší čas zpravit o tom Turky.

Znáte pohádku o nadutém sultánovi? Začíná takhle: Žil byl v Malé Asii sultán a ten si myslel, že se mu Evropané musí klanět…

Po slovních přestřelkách s Německem nebo Rakouskem přerostla snaha Ankary agitovat v zemích EU za kontroverzní změny turecké ústavy k otevřené roztržce s Nizozemskem na nejvyšší úrovní a následným střetům mezi tureckými demonstranty a policií v Rotterdamu. Turečtí představitelé opět vytáhli z rukávu svá oblíbená přirovnání "k nacistickým praktikám" a hrozí Nizozemsku tvrdou odvetou.

Diplomatické napětí mezi Ankarou a Berlínem eskaluje. Po zatčení novináře Denize Yücela dvě německá města zrušila plánovaná veřejná vystoupení tureckých ministrů. Na to prudce zareagovala nejen oficiální turecká místa, ale i anonym, který dnes na radnici německého Gaggenau nahlásil bombu. Úřady budovu vyklidily, policie ale nic podezřelého nenašla.