Co mají společného nejnovější techniky genové manipulace, pokrok ve zkoumání kmenových buněk a hádající se američtí medikové? Zadními vrátky se k nám připlížila budoucnost. A dává o sobě hlasitě vědět. Zcela představitelnými a s nynější technikou uskutečnitelnými se stávají biomedicínské postupy, které ještě před pár lety vévodily vědeckofantastickým románům. Pokud se nevynoří nějaká zásadní překážka, během několika let bude zřejmě možné lidem transplantovat speciálně upravené zvířecí orgány či orgány vypěstované ve zvířatech z lidských buněk. Příznivci těchto transplantací lákají na dlouhý a zdravý život, zatímco odpůrci straší scénami jak vystřiženými z filmu Ostrov doktora Moreaua. Zdravotnické instituce mezitím nabádají k opatrnosti, ale pokrok si hledá vlastní cesty…

"Bez Nehra nebylo by Mariánských Lázní," praví historik. A nelze než souhlasit. Se vznikem druhých nejznámějších českých lázní je jméno Josefa Nehra nerozlučně spjato. O jejich založení se snažil po čtyřicet let.

Je tomu pět let, co čeští lékaři žádali zvýšení platů a snížení přesčasů. Tehdejší vládě hrozili hromadným exodem do zahraničí. Nakonec zvítězili a donutili ministra zdravotnictví slíbit jim rozsáhlé změny. Jenže po letech se ukazuje, že zůstalo z velké části jen u slibů, a ani současná vláda nedokáže vyléčit nejen finanční trable českého zdravotnictví. 

Vědní obory se někdy potkávají na opravdu neobvyklých místech. Vezměme si třeba historickou parazitologii – výzkum toho, jakými cizopasníky trpěli naši předkové. Aby na tuto zajímavou otázku mohli odborníci najít odpověď, tak si musí zahrát na detektivy. Ve stylu Indiana Jonese cestují po muzeích a archeologických nalezištích a vyhledávají dobře zachované lidské pozůstatky. Jen jim, pravda, nejde o zlaté artefakty, ale cosi mnohem titěrnějšího – mikroskopické zbytky parazitických organismů. V tom ovšem potřebují pomoc archeologů, takže jejich bádání vyžaduje dobrou znalost biologie, lékařství i historických disciplín. Zachovaných těl je však poskrovnu, a tak se výzkumníci musí poohlédnout i jinde. Jedním z nejvydatnějších zdrojů informací se překvapivě ukázaly být lidské výměšky.

Máte z práce deprese? Dost lidí by asi odpovědělo, že ano. Jenže mezi klinickou depresí a špatným pocitem je velký rozdíl. "Opravdovou", klinickou depresi zpravidla nezpůsobuje ani extrémně nudná práce, ani nesnesitelný stres nebo malá výplata. Psychická nemoc podle vědců hrozí hlavně u zaměstnání, která nejsou fyzicky náročná a vyžadují větší sociální kontakt. A když se k tomu přidá třeba starost o pacienty, hrozí vám s velkou pravděpodobností i sebevražda.

Zprávy o nebezpečí nadměrného předepisování antibiotik se v posledních letech staly takřka folklórem. Bakterie se této třídě léků pomalu ale jistě přizpůsobují a doby, kdy jedna pilulka penicilinu dokázala vyhubit všechny mikroby v nemocnici, jsou už dávno minulostí. Fenomén tzv. mikrobiální odolnosti neboli rezistence čím dál víc zasahuje i do našich každodenních životů. Z mnoha příkladů můžeme zmínit obtížně léčitelné kmeny tuberkulózy nebo kapavky, které v posledních letech nejsou výjimkou. V krajním případě se však lékaři stále mohou spolehnout na "antibiotika poslední záchrany". I nad nimi se už ovšem začínají stahovat temná mračna…

Často si autisté nedokážou poradit s každodenními činnostmi, jako je cesta autobusem, ale zato dokážou třeba bez mrknutí oka spočítat náročnou matematickou úlohu. Potenciál jejich pohledu na svět se rozhodla využít izraelská armáda, která založila speciální vojenskou jednotku složenou pouze s lidmi trpícími autismem.

Valí se to na nás z reklam i od lékařů – kdo chce být zdravý, musí o své zdraví pečovat i tím, že pravidelně konzumuje vitaminy a minerály v podobě potravinových doplňků. Na druhé straně na veřejnost čas od času prosáknou útržky ze studií, které říkají, že tato doporučení jsou jen marketingovou propagandou a taháním peněz z kapes důvěřivých lidí. A teď se v tom vyznejte…