Není profláknutějšího státního svátku v Česku než Svátek práce. Vidět ho práce, uronila by slzu. 

Exprezident Václav Klaus je stále součástí veřejného prostoru a snaží se být vidět. Především kritizuje současné tendence v politice. Proč je dobré se jím dále zabývat? A nakolik je sám Klaus odpovědný za to, co se mu nelíbí?

Komunisté mají zase "svého" Miloše. Tentokrát to není Jakeš, ale Zeman – prezident, který kdysi prohlašoval, že komunismus je nebezpečnější než fašismus.

Matka i dítě jsou v pořádku, řekli šťastnému tatínkovi do telefonu. O to větší šok byl, když mu následně po příjezdu do porodnice sdělili, že dítě prý zemřelo. Tělíčko přitom rodičům nikdy neukázali a o příčině smrti neřekli nic.

KSČM si na svém dubnovém sjezdu vybere směr, jakým se bude ubírat. O post předsedkyně se uchází i europoslankyně Kateřina Konečná, která symbolizuje generační výměnu. Co by její zvolení znamenalo a jak radikální změna by to pro komunisty byla?

Sociální demokraté a komunisté se spolu možná ocitnou v jednom vládním projektu. Podobná spolupráce obou stran na vládní úrovni byla dosud tabu. Andrej Babiš ho zřejmě prolomí. Má KSČM důvod slavit? A máme mít strach z návratu minulého režimu?

"Byl výrazná postava. V jeho životě jsou momenty, které obdivuji," říká autor úspěšného životopisu Gustáva Husáka, historik Michal Macháček. Poslední komunistický prezident podle něj ještě není uzavřenou kapitolou – ani pozitivní, ani negativní – české historie a pohled na něj se bude měnit. Z polistopadových politiků prý Husáka připomíná Václav Klaus.

Východoněmecké noviny Tribüne vydaly v březnu 1953 Stalinův nekrolog, v němž sovětského diktátora omylem nazvaly "bojovníkem za zachování a upevnění války ve světě".  Odpovědný redaktor a sazeč si to tehdy pořádně odskákali, protože východoněmecká tajná policie Stasi za tím viděla záměr, zradu, vzpouru a sabotáž.