Ve skutečnosti se slovo 'národ' v článku neobjeví ani jednou. Szpak kritizoval pouze fakt, že při výročí vzniku katolické stanice Radio Maryja lezli jejímu zakladateli v přímém přenosu do zadku předseda vládnoucí konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS), prezident, premiérka, ministři, poslanci a starostové. Něco takového je podle autora možné pouze v "divné, zaostalé zemi", zvlášť když je Polsko světský stát a konkordát zaručuje odluku církve od státu.

Prokuratura v Lodži ale na základě znaleckého posudku usoudila, že fejeton obsahuje pasáže urážející národ, republiku, hlavu státu a další nejvyšší činitele. Následovalo obvinění podle paragrafu, který počítá až s třemi lety vězení. Szpak to považuje za útok na svobodu slova a obává se, že se jeho případ má stát výstrahou všem dalším kritikům vládnoucí strany.

Komunistické dědictví polské pravice

Szpakova kauza je jen dalším důkazem toho, že vládnoucí polská pravice sice zaujímá přísně protikomunistický postoj, zároveň ale buduje systém, který nápadně připomíná poměry v Polské lidové republice před rokem 1989.

Aby bylo jasno: Polsko je dnes samozřejmě úplně jinou zemí než před rokem 1989. Platí ústava z roku 1997, která velkou měrou kopíruje západní vzory. Konají se svobodné volby, existuje politický pluralismus, navzdory pokusům o cenzuru tu stále fungují nezávislá média, nejsou zde političtí vězni, nestřílí se do demonstrantů a v zemi funguje tržní ekonomika.

Od nástupu národně konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslawa Kaczyńského k moci však řada, historiků, publicistů a právníků spatřuje jisté strukturální, právní, politické a kulturní paralely mezi nynějšími poměry a situací v komunistickém Polsku před rokem 1989. Strana, která se tak ostře staví proti komunismu a Polskou lidovou republiku odsuzuje jako "nepolskou", buduje postupně systém, který fatálně připomíná komunismus.

Drastický způsob, jakým PiS zachází se státními a veřejnými institucemi, se blíží vedoucí úloze někdejší Polské sjednocené dělnické strany (PSDS). A role předsedy PiS Jaroslawa Kaczyńského, který sice nesedí ve vládě, ale řídí její personální a obsahová rozhodnutí, nemá oporu v ústavě.

Útok na nezávislost soudnictví

Tak například tolik diskutovaná justiční reforma je de facto útokem na nezávislost soudnictví a v mnohém připomíná situaci za socialismu, kdy soudy byly pod vlivem strany a vlády.

PiS paradoxně argumentuje tím, že polská justice od pádu komunismu neprošla žádnou reformou a že v křeslech soudců zůstávají lidé poznamenaní mentalitou komunistické éry. Nové zákony přitom dávají při jmenování soudců větší slovo poslancům, a PiS tak díky pohodlné většině může dosazovat svoje lidi do nejvyššího soudu i dalších institucí. Zákony dávají také ministrovi spravedlnosti právo jmenovat a odvolávat předsedy a místopředsedy soudů.

PiS přitom již před časem ovládla ústavní soud a kontroluje rovněž prokuraturu. Prosadila reformu, kvůli níž ústavní soudci nemohou neomezeně kontrolovat práci kabinetu.

Ve snaze uklidnit obavy Evropské unie o právní stát a stav demokracie v Polsku sice parlament v polovině dubna schválil změny ve třech sporných zákonech - o soudcovské radě, o obecných soudech a o nejvyšším soudu - které reformu zmírňují. Podle expertů jsou ale tyto ústupky pouhou kosmetickou úpravou a na posílení vlivu vládnoucí strany na justici toho mnoho nezmění.

PiS válcuje v parlamentu opozici

Je sice pravda, že v obou komorách polského parlamentu a jeho výborech se mezi vládní stranou a opozicí dosud vášnivě debatuje, nicméně vzhledem k většině, jakou PiS v parlamentu má, to celé nápadně připomíná parlamentarismus komunistického střihu. Role Sejmu byla prakticky degradována na automatické odhlasovávání zákonů, které PiS opakovaně protlačila parlamentem bez předchozí debaty nebo bez vyslechnutí názoru expertů.

Prostřednictvím mediálního zákona PiS dále proměnila veřejnoprávní rozhlas a televizi v "národní kulturní ústavy" a o práci přišla řada novinářů. Hlavní zpravodajská relace veřejnoprávní televize TVP se v podstatě změnila na propagandistickou hlásnou troubu vládnoucí strany jako za socialismu. Historik Andrzej Friszke tvrdí, že jazyk a dikce v pořadech TVP mu neblaze připomínají projevy bývalého prvního tajemníka PSDS a aktivního podporovatele srpnové invaze do Československa v roce 1968 Wladyslawa Gomulky.

Nekritizovatelná vrchnost

PiS si s PSDS nezadá ani ve stylu a metodě, jakým černobíle vykládá dějiny. Přehnaně vyzdvihuje a zveličuje určité události, které se jí hodí do krámu, a naopak bagatelizuje či zcela zamlčuje to, co se nehodí.

Stačí připomenout nedávnou debatu kolem zákona trestajícího připisování jakékoli odpovědnosti za holocaust Polákům. Podle něj se má trestat vězením geografické označení "polský" v souvislosti s nacistickými koncentráky postavenými na polském území. Přitom se zamlčuje, že i Poláci mají na rukou židovskou krev - nehledě na to, že žádné vládě nepřísluší označit jakýkoliv výklad historie za závazný.

A kritizovat vrchnost a přijít s vlastním výkladem dějin nesmí ani taková osobnost, jako je exprezident Lech Walesa, s nímž se Kaczyński soudí kvůli urážce a pomluvě. Walesa totiž tvrdí, že Kaczyński nese odpovědnost za letecké neštěstí u Smolenska v dubnu 2010, při němž zahynul jeho bratr a tehdejší prezident Lech Kazcyński.

Proč Poláci volí PiS?

Snaha PiS vytvořit silný stát s autoritářskými rysy odpovídá touze zhruba třetiny polské společnosti, a tuto snahu podporuje i vlivná katolická církev. Voliči PiS požadují, aby je stát chránil, zvláště pak v situacích, které považují za nebezpečné, jako je například uprchlická krize. A to bez ohledu na to, že zemi tato krize vůbec nezasáhla.

I to připomíná období socialismu, zvláště pak 70. léta za Gomulkova následníka Edwarda Giereka. Jedni na něj vzpomínají jako na strůjce růstu životní úrovně a jistého uvolnění, kdy například zemi navštívil papež Jan Pavel II., bylo zaručeno právo na stávku a uznáno odborové hnutí Solidarita. Druzí mu naopak vytýkají, že růstu dosáhl za cenu enormního zadlužení země, které pak vedlo k ekonomické krizi, nepokojům a vyhlášení výjimečného stavu.

Je sice pravda, že v Polsku proti autoritářskému stylu vládnutí PiS a z obav z ohrožení právního státu co chvíli vyjdou do ulic tisíce demonstrantů, spoustě Poláků to ale zjevně těžkou hlavu nedělá. Podle aktuálního průzkumu by vládní strana s přehledem zvítězila se 37 procenty hlasů.

Proč tomu tak je? Důvodů je několik, ale podle některých expertů jeden převažuje: PiS dává masám pocit určité nadřazenosti nejen vůči zkorumpovaným elitám, ale i vůči slabým, jako jsou uprchlíci, cizinci, alkoholici nebo notoričtí flákači. Tato metoda také v mnohém připomíná komunistický styl, a nejen ten. Mimochodem: Jak se řekne polsky "včetci kradnú"?