Během květnového povstání 1945 sehrál nemalou roli jako jeden z velitelů skautských odbojářů, kteří běhali mezi barikádami jako spojky a záchranáři.

O tom druhém povstání také v květnu, tentokrát roku 1949, mluví historici jako o největším pokusu o vojenský protikomunistický převrat. Podílet se na něm měly tisíce lidí.

Kutlvašr před mikrofon 

Z vojenské posádky ze Žatce se chystaly do Prahy tankové jednotky, povstalečtí vojáci měli přepadnout většinu významných státních institucí – vnitro, obranu, generální štáb, policejní prezidium a vládu. Do republiky měla údajně přiletět západní vojska.

Povstalci se chystali osvobodit politické vězně. Z Pankráce chtěli dostat Karla Kutlvašra, jednoho z bývalých velitelů povstání z roku 1945, a dopravit ho před mikrofon Československého rozhlasu, aby vyhlásil povstání, protože jemu by lidé věřili. Takový byl plán.

Jiří Navrátil zorganizoval asi sto skautů, kteří jako za války měli coby spojky běhat mezi jednotlivými velitelstvími. Několik hodin před vypuknutím tohoto povstání ale všechny vůdce pozatýkala StB. Navrátil dostal dvacet let, vojáci Čančík a Polesný, se kterými spolupracoval, trest smrti.

Po boku Jestřába 

Navrátil patří mezi legendy českého skautingu. V patnácti letech zažíval – jak říkával – nejúžasnější dobrodružství, jaké si skaut umí představit: tábory u Bobří řeky, záhady Stínadel, tajemství Řásnovky, chatu v Jezerní kotlině.

Chodil do pražské Dvojky, kterou vedl Jaroslav Foglar – "Jestřáb". Jak známo, tento spisovatel čerpal náměty ze skutečných příběhů z kronik svého oddílu.

Jiří Navrátil z dětského junáctví vyrostl do intelektuála, který chápal skauting nikoliv jen jako romantické sbližování se s přírodou, ale jako cestu k výchově dětí vedoucí k odpovědnosti, samostatnosti a vlastenectví. Zemřel loni ve věku 93 let.

Ale zpět ke zmařenému povstání z roku 1949. Když si pročítáte k tomuto případu archivní dokumentaci a posloucháte vyprávění pamětníků, zdají se tehdejší plány vojenské a skautské odbojové skupiny neskutečně naivní a neuskutečnitelné.

Za trest sníst knihu o Gottwaldovi 

Například detaily o povstání dohadovali Emanuel Čančík a skautská vůdkyně Dagmar Skálová v pražském Braníku přes plot oddělující jejich zahrady, shodou okolností byli sousedé.

Důstojník čs. armády zapojený do plánů snil o tom – alespoň podle jeho výpovědi – že přepadne vilu komunistického ministra spravedlnosti a později obrany Alexeje Čepičky a donutí ho sníst obsáhlou knihu "10 let s Klementem Gottwaldem".

Jiří Navrátil uznával, že pokus o protikomunistický převrat z dnešního pohledu vypadá bláhově. Tenkrát prý žili tím, že je v tom Západ nenechá: „Když jdeš do boje, nesmíš si říkat, co by bylo, kdyby… To musíš jít s tím, že se to povede." tvrdil. Komunisté ho nakonec věznili v kriminálech a uranových lágrech celkem jedenáct let.