Maličkost dělá rozdíl 153 tisíc: Vzácná a bezcenná pětikoruna vypadají skoro stejně, rozhoduje jedno číslo
7. 9. 2026 – 8:00 | Magazín | Jiří Rilke
Na Aukru se letos v červnu prodala niklová pětikoruna z roku 1937 za 153 tisíc korun. Vypadá přitom skoro stejně jako normální stará pětikoruna, kterých mají lidé doma ve šuplíku plné hrnky a které prakticky nemají cenu má cenu rohlíku. Rozdíl je v jediné číslici.
Sto padesát tři tisíc za osm gramů niklu
V červnovém přehledu nejdražších ukončených aukcí na Aukru skončila mince na třetím místě. Server Sberatel.info ji popisuje jako velmi vzácnou niklovou pětikorunu z roku 1937 o hmotnosti 7,97 gramu. Dosažená cena, a teď pozor: 153 000 korun.
Nebyl to ojedinělý výstřelek. Aukční dům Aurea Numismatika uvádí u téhož ročníku prodej za 5 040 eur, tedy přes 120 tisíc korun, už v roce 2023. Přitom jde o obyčejně vypadající kotouč niklu bez jediného nápadného znaku.
Vysvětlení je v tom, jak vznikla. Podle Aurea Numismatiky nešlo o běžnou emisi, ale o ověřovací sérii v maličkém nákladu 8 000 kusů, která se nikdy pořádně nedostala do oběhu. Do té doby se totiž prvorepublikové mince razily se stříbrem, ale s touto konkrétní mincí se testoval přechod na čistý nikl. Ražba začala 7. října 1937 v mincovně v Kremnici a zákonným platidlem byla pětikoruna vyhlášena až 1. května 1938.
Kolik kusů ověřovací série přežilo dodnes, se přesně neví. Aurea odhaduje 2 000 až 3 000 exemplářů v libovolném stavu — a jen několik desítek v opravdu špičkové zachovalosti.
Máte ji doma?
Jeden nikdy neví a za podívání se nic nedáte. Naději ale radši mírněte: Od roku 1938 se stejná mince razila jako běžné platidlo. Je ze stejného kovu, podle stejného návrhu a na první pohled k nerozeznání. Její sběratelská hodnota se přitom podle ceníků numismatických obchodů pohybuje kolem půl eura, tedy něco přes deset korun.
Podobně jsou na tom starší niklové pětikoruny z let 1928 až 1932. Katalogové ceny se u nich pohybují v jednotkách až nižších desítkách eur — tedy zhruba od pětadvaceti korun do pěti stovek podle ročníku a stavu. Kdo doma najde starou pětikorunu, drží v ruce s drtivou pravděpodobností jednu z těchto běžných variant.
Drahá je jen a pouze ta z roku 1937.
Pět věcí, kterými se pravost ověřuje
A přesně proto se ročník 1937 padělá – zpravidla právě přeměnou bezcenných osmatřicítek. Pravost je proto potřeba ověřit hned pěticí kontrol:
- Magnet. Ryzí nikl je mírně feromagnetický, na magnet tedy reaguje.
- Hmotnost. Pravá mince váží 8,00 gramu s tolerancí pět setin gramu.
- Průměr. Přesně 27,00 milimetru, opět s tolerancí pět setin.
- Hrana. Kvalita rytého ornamentu na hraně.
- Lev. Konkrétní znaky Gutfreundova provedení lva.
Mince vydražená v červnu vážila 7,97 gramu, tedy uvnitř tolerance. U kusu, o kterém se rozhoduje ve statisících, ale kuchyňská váha nestačí a e slovu samozřejmě přicházejí znalci.