V Bhópálu řeší soud neobvyklý rozvod: manželé, které spojila láska ke zvířatům, se po necelém roce manželství rozcházejí kvůli tomu, že jejich pes a kočka spolu nedokážou vyjít.

Manželství občas není žádný med. Obzvlášť, když se drahá polovička ukáže mezi dveřmi s gigantickým škrtičem.

O psech je známo, že s oblibou aportují, už méně se ale ví, že to rády dělají i kočky.

Asie je místem neomezených možností a nepřeberného množství nápadů, přičemž řada z nich se dostane i do Evropy. Jako třeba kočičí kavárny, které sice mají kořeny v Japonsku, ale dnes už je najdeme na řadě míst i u nás.

Hřbitov domácích zvířat v německém městě Teltow má do stejnojmenného hororu daleko. Plochu deseti tisících metrů čtverečních zabírají krásně zdobené a s láskou opečovávané hrobečky domácích mazlíčků. Jejich pozůstalí majitelé mohou využít nejen kapesníčky připravené na každém rohu, ale i psychologickou pomoc. 

Málokdo asi jásá radostí, když šlápne do něčeho, co po sobě zanechal na chodníku pejsek – nebo přesněji řečeno jeho nepořádný majitel. Otázkou ovšem je, co je pro životní prostředí větší zátěž: psí exkrementy, anebo miliony igelitových pytlíků, do nichž je pejskaři balí?

Když polský novinář Waclaw Radziwinowicz po 18 letech opouštěl kvůli odebrané akreditaci Rusko, ležel mu na srdci hlavně osud jeho kočky Masjy, kterou prý musí v Moskvě nechat. Ruští diplomaté ho ale uklidnili, slíbili mu, že se o jeho "bojovnou družku a múzu" postarají a neopustí ji. Podle Radziwinowicze to ale tak žhavé nebude, bez kočky odjet odmítá.

Desetitisíce Švýcarů si pravidelně pochutnávají na specialitách ze psího nebo kočičího masa. Petice, pod kterou se podepsalo více než 16 tisíc lidí, vyzývá vládu, aby pojídání domácích mazlíčků zakázala.