Vědci z týmu Davida Kippinga nedávno předběžně oznámili objev možného exoměsíce v soustavě Kepler-1625 zhruba čtyři tisíce světelných let daleko. Jde zatím o nepotvrzenou detekci a více snad prozradí nová měření na podzim. Co o něm zatím víme - a kde a jak bychom měli pátrat po dalších možných měsících u planet jiných hvězd?

Hledání mimozemského života je jednou z největších výzev, před kterými dnešní vědci stojí. Nekomplikuje ji pouze velká vzdálenost k Marsu a dalším tělesům Sluneční soustavy, odlišnost místních podmínek od těch pozemských a nejasná představa, jak by mimozemské organismy mohly vypadat. Nemalý zádrhel představuje též kontaminace. Nikoli kontaminace pozemského prostředí mimozemskými mikroby, tak oblíbená ve vědeckofantastických filmech a románech, ale spíše znečištění Marsu či jiných vesmírných objektů pozemskými bakteriemi. 

Když se řekne "budoucnost kosmonautiky", většina lidí si nejspíš představí odvážné posádky kosmických lodí. Vizionáři jako Elon Musk, plánující kolonizovat Mars, tomu dodávají na hodnověrnosti. Odborníci však budoucnost průzkumu vesmíru vidí spíše v sondách a studie Jet Propulsion Laboratory americké NASA proto nyní navrhuje více se věnovat vývoji autonomní umělé inteligence, díky níž by zítřejší sondy získaly vlastní hlavu.

Soukromá společnost SpaceX se proslavila snahou recyklovat první stupně svých raket Falcon 9 pro další lety. Po jejím boku však možná brzy stane i jiná "recyklační" iniciativa - americká NASA totiž vypsala desetimilionovou studii, která má řešit, zda je možné vrchní stupně nosičů upravovat pro obytné využití jako kosmické stanice. Nejde přitom o nový nápad, při současné poptávce o maximalizaci využívání kosmonautiky se však konečně může setkat s pozitivní odezvou. 

Od té doby, co astronomové dohlédnou k jiným hvězdám, mnohé z nich trápí nepřítomnost viditelného dvojčete naši nejbližší hvězdy, Slunce. Většina hvězd na obloze totiž existuje v páru – naše Slunce a menšina dalších hvězd však nebesy kráčejí osamocené. Podle nové studie tomu však tak vždy nebylo. Dokonce se zdá, že všechny hvězdy vznikají v páru a teprve postupně některé z nich o své kosmické dvojče přijdou.

Již druhým rokem probíhá horečnaté pátrání po "Planetě devět", hypotetickém tělesu ukrytém snad kdesi v Kuiperově pásu za dráhu Neptunu. Poté, co bylo Pluto před deseti lety degradováno ze statusu planety na "plutoid", by se tak sluneční soustava mohla znovu dočkat návratu na starý planetární počet - tedy alespoň pokud to nezkazí čerstvá spekulace, že za devátou planetou se ukrývá ještě nová, desátá. 

Jméno SpaceX je fanouškům kosmonautiky dobře známé. Společnost Elona Muska učinila v posledních třech letech skrze přistávání a znovupoužívání prvních stupňů svých nosičů Falcon 9 rázné kroky vstříc zlevnění letů do vesmíru. Jako její konkurent se nejčastěji skloňuje Blue Origin, tedy společnost jiného miliardáře Jeffa Bezose. Možná se však schyluje i k příchodu třetího výrazného jména Stratolaunch.

V předchozím díle jsme si ukázali, jak vznikly tajuplné světlé skvrny nacházející se v impaktním kráteru Occator na povrchu Cerery. Výzkum jejich tvarů a složení naznačil, že za jejich vznikem musíme hledat projevy kryovulkanismu. Zvláštní formy sopečné činnosti, během které je na povrch vyvrhována směs vody, krystalků ledu, různých solí a plynů. A jak si ukážeme v tomto díle, nejsou to jediné důkazy existence kryovulkanismu na Cereře, které máme k dispozici. Jak totiž odhalil výzkum nejvyšší hory Cerery, proces kryovulkanismu je pevně spjat i s jejím vznikem.