Plátová brnění středověkých rytířů nás dodnes nepřestávají fascinovat. "Zbroj má za úkol spojit tři protikladné kvality – nízkou váhu, vysokou ochranu a volnost pohybu," pravil Pietro Monte, slavný milánský zbrojíř na konci 15. století. Postřeh to byl tak významný, že se podle něj návrháři ochranných obleků řídí dodnes. Dokonce i konstruktéři prvních kosmických skafandrů v americké NASA se údajně inspirovali brněním Jindřicha VIII. 

"Jak létají ptáci?" Jeden by těžko hledal dětinštější otázku. Pravda, tento problém kdysi vzrušoval celé zástupy přírodovědců, umělců a konstruktérů. Vyprávět by o tom mohl třeba Leonardo da Vinci. Moderní věda však přinesla uspokojivou odpověď ve formě celé plejády poznatků o ptačí anatomii, metabolismu, aerodynamice a chování. Všechny tyto argumenty ale blednou před schopnostmi některých ptačích zástupců – například rorýsů, ale zejména mořských ptáků z příbuzenstva fregatek. 

Podle moderních biologických poznatků je diverzita pozemských organismů tak obrovská, že bychom se s novými druhy měli setkávat na každém kroku. Dosud nepoznaní zástupci se samozřejmě nevyskytují na pomyslném stromu života rovnoměrně.

Hemží se naše vesmírné okolí životem, nebo je Země s přítomností živých organismů osamocenou výjimkou? Odpověď na tuto otázku nedává spát celým generacím badatelů.

Představte si, že vlastníte dvě pole, ale obdělat zvládnete jen jedno. Pustíte se radši do práce na pozemku, který poskytuje spolehlivý, ale nikterak oslnivý výnos, nebo zariskujete a obděláte pole známé velkými výkyvy ve své produktivitě?

Zbarvení zvířat a jejich tělní kresby představují i po stovkách let lidského zájmu vědeckou hádanku. Některým zvířatům umožňuje jejich zbarvení splynout s prostředím. Jiní tvorové získali nápadnou vizáž pod vlivem pohlavního výběru. Další zase prostřednictvím výrazného zbarvení dávají najevo svou nebezpečnost nebo jedovatost. Najdou se i takové druhy, které se vezou na vlně výstražného zbarvení, ale samy nebezpečné nejsou – každý na vlastní oči viděl třeba vosičku. 

Hmyz je zdaleka nejpočetnější skupinou pozemských živočichů. Jeho roztodivní zástupci slouží tak trochu jako paleta, čeho všeho je možné v evoluci dosáhnout. Jen různé způsoby, pomocí kterých se hmyzí druhy dokážou maskovat, už vydaly na stovky knih. Vyvinout téměř dokonalou kamufláž je jedna věc, ale vyrobit si ji, to je ovšem otázka docela jiná.

Molekulární biologové už stihli nakousnout nejrůznější aspekty fungování DNA. Dotkli se jejího přepisování, překládání do bílkovin a odlišného výkladu v tkáních klasických i méně obyčejných laboratorních organismů. Zkoumali a stále zkoumají i ty nejmenší genetické odlišnosti jednotlivých příslušníků druhu. Nezastavili se ani před změnami genové aktivity v čase nebo v závislosti na vnějších a vnitřních podmínkách organismu.