Žádný div, že jedním z hlavních témat kampaně k volbám do Sněmovny jsou platy. Vždyť kupní síla průměrného českého platu není ani na dvou třetinách unijního průměru.

Strany nabízí recepty, jak na to. Například sociální demokraté zvyšují platy v soukromém sektoru, a tak se snaží vyvolat tlak na sektor soukromý, aby postupoval stejně. Pravicové strany zase dávají přednost snižování daní a odvodů.

Nabízí se však také originální norské řešení: veřejná daňová přiznání.

Víte, kolik vydělá váš šéf?

Neberou vaši spolupracovníci ve firmě víc? Kolik byste dostal přidáno, pokud byste byl povýšen? Nevydělal byste si víc u konkurence?

Tyhle otázky kdekomu vrtají hlavou. Málokdo však na ně zná odpověď. Platy se v Česku leckdy drží pod pokličkou. Informovat o nich se nepokládá za zdvořilé.

Zvídaví Norové, které takové otázky zajímají, se však nemusejí spoléhat na firemní šeptandu. Každý rok si mohou během tří vymezených týdnů na přelomu října a listopadu (letos od 25. října do 15. listopadu rozkliknout stránku daňového úřadu http://www.skatteetaten.no.

Poté, co se zalogují, přečtou si, kolik vydělali a odvedli na daních jejich spolupracovníci, šéfové, spoluobčané, manželé, manželky (pokud jim to neřeknou). Zjistí také, jaké mají majetky.

Země, kde mají berňák rádi

Pokud na norský systém nahlížíte z Česka, může se vám jevit jako obyčejné šmíráctví. Nory však nepobuřuje.

Daňová a majetková otevřenost je v zemi fjordů tradicí pocházející z poloviny 19. století. Od té doby má stát zákonem stanovenou povinnost údaje o daních a majetcích zveřejňovat.

Dříve byla daňová přiznání přístupná na radnici nebo na místním daňovém úřadu. V roce 2001 se přesunula na internet.

"V Norsku máme kulturu otevřenosti. V naší zemi není možné, abyste byl zvolen do veřejného úřadu a veřejnost neznala vaše příjmy a nevěděla, jaké daně odvádíte," sdělil agentuře AFP ředitel Norské daňové správy Hans Christian Holte.

Samosebou, ne všichni Norové jsou z takové kultury nadšeni. Výrazná většina jich nicméně s otevřeností souhlasí, pokládá ji za prevenci daňových úniků.

Pokud soused zastávající řadové místo ve státní správě zatají příjem ze zahraničí, za který si koupí dům a k tomu třeba jachtu, může čekat, že ho zvídavý soused práskne daňovému úřadu. Norové si proto musí dávat pozor, aby její daně byly křišťálově čisté jako šestkrát destilovaná vodka Amundsen.

Šmírácký systém přesto Norům vyhovuje, což dokazuje prestižní postavení tamní daňové správy. V anketě o nejdůvěryhodnější státní instituci v Norsku jí patří přední příčky. V roce 2015 ji dokonce vyhrála.

Tohle je nejspíš možné jen v Norském království. Anebo víte o nějaké jiné zemi, kde by byl berňák oblíben?

Rizika a benefity

Důležitou roli v norském systému daňových přiznání hrají média, která od daňového úřadu dostávají soubor (v elektronické formě) s kompletními údaji a statisticky zpracovanými daty. Holte to vysvětluje tím, že novináři mají mít možnost přiznání analyzovat, a tak otvírat debatu o sociálním systému, daních a přerozdělování.

Daně jsou v severské monarchii vysoké, patří k nejvyšším v Evropě. Norové platí v průměru čtyřicetiprocentní daň z příjmu.

Každá otevřenost však má své meze. Média zákon omezuje tím, že nemohou výsledky publikovat ve velkých souborech a nechat v nich čtenáře volně vyhledávat. A omezení platí rovněž pro jednotlivce.

Dřív byly údaje z daňové právy dostupné anonymně. Od doby, kdy vyšlo najevo, že si několik lupičů pomocí daňového přiznání na webu vybralo své oběti, je přístup podmíněn heslem a rodným číslem. Od roku 2014 navíc musí "slídil" počítat s tím, že každý může ze stránky svého daňového přiznání zjistit, kdo se o jeho daně, potažmo příjmy či majetek, zajímá.

V anonymitě tak není nejen ten, jehož daně jsou sledovány, ale i ten, kdo je sleduje.

Když se zajímáte o příjem celebrity, vaše návštěva jejího daňového přiznání zapadne mezi stovky či tisíce jiných. Pokud si ale zjišťujete plat spolupracovníka, souseda nebo šéfa, tak se v davu neztratíte. Riskujete, že ho dopálíte.

Po zavedení nových pravidel počet návštěv na cizích daňových přiznáních poklesl z 19 milionů na 1,5 milionu. Na pětimilionový stát to je pořád vysoké číslo.

Otevřeností k vyšším platům?

Nakonec zpět k úvodní otázce: Nepomohla by norská otevřenost růstu platů v Česku?

Daňová přiznání na internetu by vskutku mohla vyvolat tlak na růst platů. Zaměstnanci by mohli vědět, kolik berou kolegové ve stejných pozicích ve firmě i u konkurence a mohli by si říct o vyšší plat nebo změnit zaměstnavatele. Zaměstnavatelé by se zase měli na pozoru, aby někoho ze zaměstnanců neupřednostňovali a jinému za stejnou práci nedávali výrazně míň.

Norské platy patří k nejvyšším v Evropě (průměr je 44 000 norských korun, tedy 120 000 Kč), což může nasvědčovat tomu, že transparentní daňová přiznání růst platů podporují. Co víc, sbližují rozdíly v platech, zejména v platech mužů a žen. V Norsku jsou podle hodnocení World Economic Forum třetí nejnižší na světě, zatímco Česko se potácí uprostřed žebříku na 77. příčce.

Takže, nestál by norský model za zkoušku? Je sice šmírácký, ale…