Panamská aféra: Mocní kontrolují vaše peníze. A svoje ukrývají

MAGAZÍN - Komentáře autor: Pavel Jégl

Politici ve vysokých funkcích se o sebe dokážou postarat. Mnohdy lépe než o stát.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Z důvěrných dokumentů vynesených z panamské právní kanceláře Mossack Fonseca, která zakládala offshore společnosti v daňových rájích, vyplývá, že vysoce postavení politici, byznysmeni a celebrity ukrývají své finance v rozsahu, který leckomu vyráží dech.

dokumentů zveřejněných Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ) se ukazuje, že Mossack Fonseca přes nastrčené bílé koně pomohla skrýt finance prezidentům Ruska a Číny Vladimiru Putinovi a Si Ťin-pchingovi, založit offshore firmy pro prezidenty Ukrajiny a Argentiny Petra Porošenka a Mauricia Macriho i zesnulého šéfa Venezuely Huga Cháveze. Stejné služby poskytla mimo jiné argentinské fotbalové star Lionelu Messimu nebo českým byznysmenům Petru Kellnerovi a Danielu Křetínskému.

Přesto lze tušit, že jsme zahlédli jen na špičku ledovce. A to jak globálně, tak z českého pohledu. Mossack Fonseca je jen jednou z právních firem, které se specializují na tento typ podnikání (ve svém oboru je co do obratu čtvrtá největší).

Češi v něm nezůstávají pozadu. Analytická společnost Bisnode uvádí, že v daňových rájích sídlí přes 13 tisíc českých společností. Podle Českého centra pro investigativní žurnalistiku je v Panama Papers 283 Čechů, pro které Mossack Fonteca zakládala 800 společností. (Mimochodem, divil bych se, kdyby se ve zprávě nenašel žádný bílý kůň nastrčený, aby kryl peníze některého z českých politiků.)

Hromada špíny

Založit si offshore firmu, kam si uléváte peníze, není těžké, ani kdovíjak drahé. Pokud budete chvíli googlovat, zjistíte, že firmičku na Seychelách pořídíte už za 24 900 korun. Tedy levněji než dovolenou.

Důvodem pro takový postup nemusí být jen snaha vyhnout se vysokým daním nebo se zbavit otravné domácí byrokracie, ale také záměr zůstat se svým byznysem v anonymitě. V druhém případě si zvolíte destinaci mimo západní Evropu nebo Severní Ameriku, kde kromě toho, že vám příjmy nedaní nebo je daní minimálně, se vůbec nezdržují s otravným papírováním a takovými detaily při podnikání, jako jsou obchodní rejstřík a finanční audit.

Informace o majitelích offshore společností jsou tam nedostupné. Mohou proto ideálně posloužit třeba ke korupčním transakcím politiků s byznysmeny – lobbisty nebo majiteli firem ucházejících se o veřejné zakázky.

Jistě, každý, koho Panama Papers zmiňují, nemusel ve své zemi porušit zákony. Záleží na legislativě té i oné země. Je však zřejmé, že v milionech dokumentů je kromě záznamů o čistých penězích také kupa informací o penězích špinavých (nezdaněných) nebo korupčních.

Deník Süddeutsche Zeitung cituje z memoranda, ve kterém podílník kanceláře Mossack Fonseca píše: "Pětadevadesát procent naší práce spočívá v prodeji služeb, jak se vyhnout daním".

Teď je na kriminalistech a cifršpionech z ministerstev financí, aby odhalené údaje vyšetřili. Budou ale schopni dostat se k účetnictví offshorů a dobrat se toho, jaké peníze odkud a kam přes ně protékají?

Krytí pro podvodníky

"Tajnosti kolem offshore společností kryjí kriminální činnost a chrání kriminálníky. Z dokumentů, které jsme získali, vyplývá, že tento jev je rozsáhlý a vyžaduje reakci států," píše v komentáři Süddeutsche Zeitung. 

S tím se dá souhlasit. Jenže o tom, jak zlikvidovat tajnůstkářské daňové ráje, vedou politici debaty už desítky let. Výsledky jsou mizivé.

Ministři financí států skupiny G20 loni přijali plán OECD proti "Erozi daňové báze a přesouvání zisku"(Base Erosion and Profit Shifting – BEPS). Je založen na zásadě, že zisky mají být daněny tam, kde jsou vytvářeny.

Státy se dohodly, že upraví své smlouvy a legislativu, aby byly v souladu s tímto pravidlem, a jejich finanční úřady si budou vyměňovat informace. Nejvyspělejší země sdružené v G20 ujistily, že budou tlačit na ostatní státy, aby se k dohodě připojily.

Jenže k iniciativě nejsilnějších hráčů ve světové ekonomice se další země nehrnou.

Co se změní?

Kolik vody uplyne, než se než se zásady BEPS podaří prosadit? A podaří se to vůbec? Jak přinutit Bermudy, Kajmanské ostrovy nebo Seychely, aby změnily legislativu podle požadavků OECD a informovaly o finančních transakcích cizinců?

A budou na to politici opravdu naléhat? Vždyť, jak vychází najevo, někteří z nich, sami chtějí své peníze ukrýt tam, kde "do nich nikomu nic není". No a stejný zájem leckdy mají také ti, kteří sponzorují jejich volební kampaně.

Není divu, že obě tyto kategorie jsou v Panama Papers zastoupeny. 

Autor je finanční poradce, pracuje v Partners a.s.

Tagy: zahraničí domácí daňové úniky česká ekonomika daně a finance světová ekonomika panama papers

Zdroje: Vlastní