Začátek školního roku ve znamení inkluze: Integrační apokalypsa se nekoná

MAGAZÍN - Magazín autor: Vojtěch Ondráček

Ještě nikdy nevyvolávalo 1. září takovou směsici obav a očekávání jako letos. Začíná totiž platit školní novela o inkluzi a do klasických základních škol zamíří děti se speciálními potřebami. Jenže navzdory různým prognózám jich do škol přibude jen zhruba dvě stě. Tento zanedbatelný počet není ústupkem místy až hysterické kritiky inkluze, ale potvrzením prostého faktu, že integrace funguje už několik let. Handicapovaných dětí studuje na "normálních" školách desetitisíce a navíc kvůli změnám v diagnostice ubývá mentálně postižených.

Dvě stě žáků ze speciálních tříd bude v rámci integrace studovat na běžných základních školách. Ilustrační snímek

Dvě stě žáků ze speciálních tříd bude v rámci integrace studovat na běžných základních školách. Ilustrační snímek , zdroj: ThinkStock

"Já pořád přemýšlím nad tím, jestli jsem to celé neměla raději tajit nebo případně říct, že vše odkládáme na rok 2100 a být v klidu," prozradila ministryně školství Kateřina Valachová. Inkluze na základních školách vyvolala vlnu hysterických reakcí, které působí při střízlivém pohledu až komicky.

Mnoho povyku pro nic

Do prvních tříd letos nastupuje 115 500 prvňáčků. Oproti loňskému roku je jich dokonce o 1200 méně. Vedle takového poklesu je přírůstek dvou set dětí, které tento školní rok přicházejí ze speciálních škol na tradiční základní, skutečně zanedbatelný. V rámci jednotlivých škol jde tedy o jednotlivce.

Navíc děti vyžadující speciální péči se na základních školách vzdělávají už dávno. Jenom školáků se zdravotním postižením bylo loni 49 tisíc, což je téměř desetina všech dětí ze základních škol.

Nějakým způsobem znevýhodněné děti mají nárok na vzdělávání v běžných školách už od roku 2005. Od té doby stále více handicapovaných dětí studuje s takzvaně "normálními" žáky a logicky jich výrazně ubývá ve speciálních třídách.

Ještě před deseti roky chodilo do praktických škol o dva tisíce zdravotně postižených dětí víc než na základní školy. Dnes jich navštěvuje běžnou školu o 20 tisíc víc. Na speciálních školách ubyla během jednoho desetiletí třetina studentů.

V Česku "mizí" mentálně postižení žáci

Inkluzi dokonce podporuje i většina české populace. Podle průzkumu veřejného mínění integraci znevýhodněných dětí podporuje 57 procent lidí, proti byla třetina dotázaných. Odpor proti integraci vychází především z představy zapojování mentálně postižených dětí mezi žáky na běžných školách.

Mentálně postižených dětí přitom v Česku v posledních letech výrazně ubylo. Nejde přitom o brilantní úspěch české medicíny, která by dokázala zásadním způsobem léčit mozkové dysfunkce, může za to změna v diagnostice.

Velká část dětí, které byly dříve označovány za retardované, se přesunula do kategorie žáků s poruchami chování - dokonce natolik výrazně, že během posledních deseti let se jejich počet ztrojnásobil. Podobně "narostl" i počet malých autistů. Touto nemocí trpí zhruba pět tisíc žáků studujících na základních školách.

V současné době jsou jako mentálně postižení vedeny dvě pětiny zdravotně postižených dětí. I když právě ony sloužily za terč v argumentech proti inkluzi, neměly být její součástí. Integrace mezi běžné žáky se týkala právě dětí, které byly z této kategorie přeřazeny.

Platit integraci se státu vyplatí 

Školní novela, kterou ministryně a její tým připravil, ani neměla za cíl integraci násilně vytvářet. Naopak měla reagovat na její dosavadní průběh, kdy stále více znevýhodněných dětí chodí do běžných škol. Díky novele dostanou školy na tyto děti více peněz - na jejich snadnější integraci, lepší pomůcky, asistenty a podobné záležitosti.

Ačkoli to na první pohled tak nemusí vypadat, integrace znevýhodněných dětí navíc ulehčí státní kase. Alespoň tedy podle oficiálních informací. Analýza ministerstva práce a sociálních věcí upozorňuje, že vydržování různých typů škol finančně zatěžuje stát.   

Navíc zdravotně a sociálně znevýhodněné děti, které jsou integrovány do klasického školství, mají větší šanci uspět na trhu práce. Studie Světové banky tvrdí, že právě chybějící zkušenosti života s "normální" populací může za vysokou nezaměstnaností postižených osob.

Na druhou stranu, emocionálně vypjatá debata o inkluzi ukázala, že problém možná není v tom, koho vzdělávat, ale jak vzdělávat. A ministryně by neměla přemýšlet, jestli nemá novoty ve školství tajit, ale spíš jak je představit veřejnosti, aby jim všichni dostatečně rozuměli.  

Tagy: Česko domácí Ministerstvo školství české školství vzdělání a výchova

Zdroje: Vlastní,ČSÚ