Projekt to byl od začátku nikoli ekonomický, ale politický. Jeho cílem bylo ukončit závislost na ukrajinském tranzitu. Mladší bratr podobného plynovodu Nord Stream po dně Baltu do Německa to ale měl od začátku těžší. Nepodařilo se mu nalézt podobnou těžkou váhu, jakou je Gerhard Schröder, který do čela Nord Streamu nastoupil rovnou z kancléřského křesla a oslovený bývalý italský premiér Romano Prodi nabídku zdvořile odmítl.

Evropská unie také začala mnohem tvrději vyžadovat dodržování tzv. třetího energetického balíčku. Ten vyžaduje hlavně to, aby do plynovodů mohli dodávat i jiní importéři. Moskvě nepomohla ani politika nátlaku, kdy se snažila Evropskou komisi postavit před hotový fakt. Část trubek již byla dovezena do Bulharska a v přístavu ve Varně kotvila speciální loď, která mohla v jakýkoli okamžik vyplout a začít pokládat plynovod. Jenže Gazprom odmítl akceptovat podmínky Evropské komise, respektive odmítl o nich vůbec jednat a povolení tudíž nepřišlo. 

Nicméně to neznamená, že se nic stavět nebude. Jak oznámil Vladimir Putin, místo nevděčných Evropanů dostanou plyn Turci. Z 63 miliard kubíků plynu jich prý patnáct koupí samotné Turecko, kde spotřeba plynu na rozdíl od EU roste. Zbytek chce Gazprom dodávat do vznikajícího hubu na turecko-řecké hranici. Moskva již Ankaře snížila cenu plynu o šest procent.

To ale vyvolává další otázky. Turecko při všem ekonomickém růstu tolik plynu nepotřebuje, a navíc je známo, že se snaží diverzifikovat dodavatele. Kromě toho staví plynovod TANAP, který na hranici EU přivede plyn z Ázerbájdžánu. Do stejného hubu, kam hodlá dodávat Gazprom 50 miliard kubíků ročně. 

Odtud povede další plynovod TAP přes Albánii do Itálie. Ten ovšem patří jinému konsorciu a už dnes je jasné, že kapacitu na přepravu celého objemu ruského plynu mít nebude. Krom toho i zde bude platit třetí energetický balíček, kvůli kterému ztroskotal South Stream. V co doufá Gazprom, není příliš jasné. EU svůj názor změní jen těžko.

Článek původně vyšel na webu soukup.blog.ihned.cz