Noc předtím se přitom slavilo - remíza s Rudou hvězdou Bělehrad totiž pro jeden z nejlepších anglických týmů znamenala postup do čtvrtfinále Evropského poháru. "Busby Babes", jak se týmu manažera Matta Busbyho díky tomu, že většinu tvořili velice mladí, klubem přímo "vypiplaní" hráči, přezdívalo, netušili, že spolu slaví naposledy.

Na palubu kromě týmu, činovníků klubu a novinářů nastoupili také pasažéři, kteří neměli přímo s klubem nic společného - například manželka jugoslávského diplomata Vera Lukicová se svou malou dcerkou Vesnou. 

V Mnichově letadlo přistálo kvůli doplnění paliva a piloti James Thain a Kenneth Rayment se následně dvakrát pokusili vzlétnout. Ani jednou však letadlo nedosáhlo dostatečné rychlosti. Po druhém pokusu pasažéři opustili letadlo, Thain je však později přivolal zpátky a zkusil to potřetí, neboť přenocování v Mnichově by narušilo původní plán. Mezitím začalo sněžit...

Letadlo nevzlétlo ani tentokrát. K opuštění ranveje bylo třeba rychlosti alespoň 217 kilometrů za hodinu, letadlo však dosáhlo, podle následného vyšetřování, pouze 194 kilometrů v hodině. Zároveň však  překročilo bod, do něhož mohlo bezpečně zabrzdit, a stalo se neřízenou, smrtící střelou, která prorazila plot a narazila do jedné z letištních budov, v níž bylo uskladněno palivo. 

Někteří se báli letět 

Pilot Thain ztratil vědomí a když se probudil, byl stroj v plamenech. Pokusil se tedy vyprostit kolegu, začal hasit a instruovat pasažéry, kteří byli při smyslech, aby opustili palubu, pro mnohé však bylo už příliš pozdě. Přímo na místě zahynulo 21 lidí z celkového počtu 44 pasažérů, další dva lidé podlehli těžkým zraněním v nemocnici.

Konkrétně zemřelo osm fotbalistů, osm novinářů a sedm dalších lidí - vedle pilota Raymenta a stevarda Toma Cabla zahynuli také tři činovníci klubu, pracovník cestovní kanceláře a jeden z blízkých přátel manažera Busbyho. 

Nutno podotknout, že prý ne všichni pasažéři byli z plánu odlétnout téhož dne nadšeni. Pochybnosti ohledně letu vyjádřil například jeden z fotbalistů, Ir Liam Whelan, někteří další - včetně hráčů Duncana Edwardse, Tommyho Taylora, Marka Jonese, Eddieho Colmana a novináře Franka Swifta obsadili zadní část stroje ve víře, že to bude bezpečnější.

Ani jeden z nich nakonec nepřežil. Jednadvacetiletého Edwardse dostali z trosek živého s polámanýma nohama, zlomenými žebry a poraněnými ledvinami a ačkoliv se nějakou dobu zdálo, že to zvládne, zemřel o 15 dní později v nemocnici. 

Manažer týmu Matt Busby měl větší štěstí, ačkoliv se v jeho záchranu příliš nevěřilo - dvakrát dokonce přijal poslední pomazání. O rozsahu tragédie se dozvěděl až tři týdny po nehodě, protože se jeho okolí bálo, že hroznou zprávu nezvládne. Nemocnici opustil v dubnu 1958, jako manažer začal opět působit další rok. Zemřel v roce 1994. 

Hrdina Harry 

Celá hrůza, jíž si pasažéři prošli, má však také svého hrdinu, a to člena týmu a slavného brankáře Harryho Gregga. Ten podle svých slov nejdřív na pokyn pilota opustil trosky letadla, pak však zaslechl dětský pláč a vrátil se zpátky, aby našel malou Vesnu Lukicovou, kterou předal radistovi, a následně vyprostil z letadla i její matku Veru. V té chvíli nevěděl, že zachránil i Verino nenarozené dítě - syna Zorana. Gregg později pomohl z letadla ještě několika dalším lidem, včetně manažera Busbyho. 

Vera Lukicová se svou dcerou Vesnou | zdroj: Profimedia

"Krátce poté, co se zdálo, že mají záchranáři vše pod kontrolou, jsem padl na kolena, rozplakal se a děkoval Bohu, že alespoň někteří z nás přežili. Nikdy předtím jsem neviděl tolik smrti a nikdy už jsem jí tolik spatřit nechtěl," popsal Gregg pro web Backpage Football. 

Osudná louže

Co se vyšetřování příčin tragédie týče, vedení letiště odmítalo, že by pochybilo a vinilo pilota Thaina, který podle nich nenechal odstranit námrazu z křídel letadla, což byla jeho odpovědnost. Proti tomuto tvrzení stály výpovědi některých svědků, jako důkaz však byla brána fotografie letadla otištěná v novinách, na níž se zdálo, že jsou křídla pokryta námrazou. Snímek ale pocházel z kopie negativu a když byl objeven originál, vyšlo najevo, že křídla byla čistá. 

Thaina však očistili až 10 let po nehodě a jako hlavní příčinu tragédie byl označen stav ranveje - tedy sněhová břečka, která letadlo zpomalila a poslala do útrob budovy s palivem... Zjištění znamenalo významný posun v zajištění letecké bezpečnosti, normy na údržbu letišť se zpřísnily. 

Thain pro žádnou leteckou společnost už nikdy nepracoval. V roce 1975 zemřel na infarkt v pouhých 53 letech.

Návraty na hřiště 

Tým v důsledku nehody nakonec přišel o celkem deset hráčů. Johnny Berry a Jackie Blanchflower sice přežili, ale s následky a na trávník se jako profesionální hráči už nevrátili.

Navzdory fatálním ztrátám doplnil zástupce trenéra tým záložními a novými hráči a ti už v prvním zápase po nehodě zvítězili nad Sheffieldem. Během 60. let se tým vzpamatoval a 10 let po tragédii jako první anglický klub vyhrál Světový pohár. V Manchester United přitom tehdy stále působili dva přeživší z února 1958 - Bill Foulkes a Bobby Charlton. Gregg odešel pár let po havárii. 

Foulkes prohlásil, že mu výhra pomohla překonat trauma z tragédie.