Andrej Babiš se nechal slyšet, že když se s ostatními stranami nedomluví, aby jeho vládě vyjádřily důvěru, jediné řešení jsou předčasné volby. Jak se vyjádřil v rozhovoru pro deník Právo, mohly by být třeba na podzim společně s těmi komunálními a senátními.

Řeklo by se, že předčasné volby jsou poslední možnost, když všechno ostatní selhalo. Hrozí to? Poslanci a poslankyně byli zvoleni v říjnu, měsíce běží a vláda s důvěrou stále v nedohlednu. Předseda hnutí ANO pláče nad tím, že on se domluvit chce, ale chyba je na druhé straně. Domluvte se však s Andrejem Babišem. Podle všeho to není jen tak.

Vybavila se mi při té příležitosti stará rodinná historka o tom, jak můj děda měl dva diáře a jeden z nich chtěl dát mé mámě. Prý ať si vybere, který chce. Bohužel dopředu věděl, jaký si přeje on. A co čert nechtěl, zrovna ten si vybrala i moje máma.

Dvě možnosti, jedna volba

Šéf hnutí ANO se chová zrovna tak. Od začátku má celkem konkrétní představu, jaký má být výsledek jednání o vládě a třebaže se tváří, že vyjednává, o tom podstatném nejedná. Babiš se dohodnout chce, ale jen na tom, pro co se už předem rozhodl. Tedy přesně v duchu zmíněného: Dávám ti na výběr ze dvou diářů, ale musíš si vybrat ten červený.

A když si vyberete ten druhý, je oheň na střeše nebo jinak řečeno předčasné volby. Premiér v demisi by rád, aby to vypadalo, že strany jednaly a na výsledku se shodly, uzná však jen takový, pro který se už dávno rozhodl. A jaký tedy má ten výsledek být?

Dobře ho symbolizuje lísteček s citátem Margaret Thatcherové: "Ať si moji ministři říkají, co chtějí, ale dělat budou, co jim nařídím," který Babiš v pondělí sdílel na svém facebookovém profilu s popiskem, že mu ho poslal známý, jenž si ho vylosoval v tombole. "Že by to Margaret Thatcherová řídila jako rodinnou firmu?" dodal k tomu šéf ANO a nešetřil smajlíky.

Jsou to sice legrácky, ale uvedený výrok přesně vystihuje Babišovu představu o ideální vládě. Je to strašně jednoduché. Babiš chce být premiérem. Chce menšinovou vládu, kterou podpoří ideálně komunisté a sociální demokraté. ČSSD by možná v nejhorším strpěl i v koalici, ovšem nesměla by si moc vyskakovat. Rozhodně však nechce, aby mu někdo do vládnutí mluvil a bránil mu, aby se k ministrům a ministryním choval jako ke svým podřízeným a rozdával jim úkoly.

Předseda hnutí ANO už dlouho mluví o tom, že stát chce řídit jako rodinnou firmu. S postupujícím časem je stále jasnější, co si pod tím představuje. Ve víkendovém rozhovoru pro Lidové noviny popisuje, jak dal ministrovi průmyslu a obchodu Tomáši Hünerovi úkol předložit na vládu právní analýzu ohledně memoranda o těžbě lithia, který sice ministr splnil, ale až po "zbytečném mediálním prohlášení". Babiš se hájil tím, že za vládu nese odpovědnost a že ji řídí jako rodinnou firmu a on je hlava té rodiny.

Vítěz bere vše

Výrok o vládě jako rodinné firmě a Babišovi coby její hlavě, který vyjadřuje prakticky to samé co citace Thatcherové, se dá chápat tak, že šéf ANO se dohodne jen na takovém kabinetu, který bude fungovat jako rodinná firma a kde on budu zastávat funkci její hlavy.

Co za těchto podmínek mají dělat ostatní politické strany a především sociální demokracie?

Hlavně si nesmí nechat vnutit situaci, která jim nedává na výběr. Pokud je Babišovým cílem být hlavou rodinné firmy jménem vláda České republiky, potažmo republiky jako takové, výsledkem jednání a přijatým kompromisem nemůže být to samé, protože zkrátka o žádný kompromis nejde.

Babiš by u nás rád volební systém, ve kterém vítěz bere vše, teprve zavedl. Už nyní se ale chová, jako bychom ho měli. Tváří se, že mu výhra ve volbách dává právo vládnout, jak si zamane. Sociální demokraté však mohou takový přístup odmítnout.

Hlava rodinné firmy 

Stačí, když oznámí, jaké jsou jejich základní podmínky pro vyjádření důvěry vládě, ze kterých nehodlají ustupovat. Mohou učinit kompromis oproti dříve vyjádřeným podmínkám, ale s očekáváním, že Babiš ho učiní též. Vzhledem k jeho dosavadnímu počínání s tím ale nelze moc počítat.

Přesto zůstává ve vzduchu vážná otázka, nad kterou se nevyplatí jen tak mávnout rukou: V čem je koaliční vláda postavená na hledání konsensu lepší než kabinet, kde úkoly rozdává premiér? Abychom si na ni mohli odpovědět, musíme se shodnout na kritériích, podle kterých budeme úspěšnost vlády posuzovat.

Je to v první řadě efektivita a vykazatelné výsledky, anebo i její schopnost na něčem se dohodnout a dosáhnout takového výsledného stavu, který je ve prospěch společnosti jako celku? Babiš může namítnout, že ho dokáže nastolit i coby premiér "hlava rodinné firmy" v čele jednobarevné vlády. Vyloučit to nelze, ale tam, kde není kontrola a koaliční partneři, kteří vás nutí k ústupkům, hrozí svévole a rozhodnutí vychýlená v prospěch či neprospěch části obyvatel.

Poměrný volební systém a vládní koalice máme proto, abychom se tomu vyhnuli. Předseda hnutí ANO si to nemyslí. Nabízí tak občanům jen jeden jediný diář. Přesně to ale nemálo voličů chce. Rádi by, aby rozdával úkoly a měl vládu a Českou republiku pevně v rukou. Pokud si to opravdu přejí vyzkoušet a bude jich dost, zřejmě tomu nepůjde zabránit. Jen je dobré myslet na to, aby bylo možné opratě vládnutí z rukou Andreje Babiše zase po čase vyjmout, až to občané budou chtít.