Hrad Matrera na jihu Španělska odolával přes tisíc let nájezdům Maurů i křesťanů a vrtochům přírody. Jenže přívalové deště před třemi lety poničily stavbu natolik, že jí hrozilo zřícení. Záchranu cenné památky dostal na starost architekt Carlos Quevedo.

Způsob, jaký zvolil, byl poměrně netradiční. Zbytky hradní věže zalil betonem. Hrad tak vypadá jako bílá betonová kostka, z níž vystupují části hradeb jako připomínka bývalého hradu.

Originální řešení sice zaručuje, že se troskám hradu už nikdy nic nestane, otázkou ale je, zda má stavba s původní památkou ještě společného.

El Castillo de Matrera, ¿una nueva chapuza en restauración? https://t.co/K6MmhIGTLb pic.twitter.com/ha0KtHPdJL

— EL MUNDO (@elmundoes) 11. března 2016

Kontroverzní oprava přitom vyvolala různorodé reakce. Architekt byl za ni nominován na architektonickou cenu, což nijak netěší jeho kritiky. 

"Není třeba žádných slov. Stačí se podívat na fotografie," okomentovala opravu španělská organizace Hispania Nostra, která se zabývá ochranou kulturního dědictví. "Lidé ze zahraničí nám psali, že nemůžou pochopit, proč tyhle hlouposti – lepší je popsat jako masakry dědictví – děláme pořád dál."

Opuchlý ježek přinesl slávu a peníze

Betonový hrad je totiž jen jednou ze série groteskních restaurátorských počinů v zemi. Ten nejslavnější má na svědomí Cecilia Gimenézová, která před čtyřmi roky amatérsky opravila fresku Krista Ecce Homo v kostele ve městě Borja.

Několika tahy štětcem přetvořila malbu z 19. století k nepoznání. Ježíše teď někdo přirovnává k chlupatému opičákovi, jiný zase k opuchlému ježkovi.

Freska Ecce Homo je po opravě k nepoznání | zdroj: AFP PHOTO/ CENTRO DE ESTUDIOS BORJANOS/Profim

Paskvil se brzy proslavil po celém světě a osmdesátiletá důchodkyně si s nadsázkou vysloužila titul nejslavnější žijící španělské malířky. Její předělávka se stala téměř ikonickou a do kostela v zapadlém městečku přilákala davy turistů.

"Opravenou" malbu si už prohlédlo přes 130 tisíc lidí. Kostel dokonce začal vybírat vstupné, ze kterého amatérská umělkyně dokonce požadovala podíl. Po počáteční vlně kritiky, kdy raději ani nevycházela z domu,  si nakonec dokázala svůj umělecký počin zpeněžit. Čile také vystavuje své obrazy, které prodává za 500 až tisíc eur a také o ni vznikla komediální opera. 

Devastace betonem nebo buldozerem

Podobně kontroverzní reakce vyvolala i oprava římského amfiteátru ve městečku Sagunto u Valencie. I tam se betonem rozhodně nešetřilo a většina původního římského kamene zmizela nenávratně pod betonovým pláštěm.

Tvůrci svůj postup obhajovali tím, že nová podoba umožňuje konání koncertů a divadelních her. Španělský nejvyšší soud ale rozhodl, že by bylo lepší vrátit památku do původního stavu.

Římský amfiteátr u Valencie zmizel z velké části pod betonem | zdroj: Profimedia

Ještě horší modernizaci památky předvedl před čtrnácti lety v Madridu. Po restaurování domu z 12. století, ve kterém žil svatý Isidro, nezůstal ani kámen na kameni. Architekt Roman Andrada ho nechal srovnat se zemí.

Madridští radní z toho byli v šoku a obvinili architekta z naprosté ztráty kontroly. Navíc neměl k demolici ani potřebné povolení. Na rozdíl od madridského případu přitom dokázaly ostatní paskvily zachovat alespoň náznak původního díla.