Není důležité ani tak to, že krematorium stojí nedaleko monumentu. Problém je, že se při kremaci používá jako palivo dřevo, které vytváří štiplavý dým. Ten údajně stěny z bílého mramoru poškozuje, protože kvůli němu žloutnou. Na zdech se také usazuje spadající popílek.

Nejvyšší soud místním úřadům navrhl, aby krematorium, ve kterém probíhá až 50 pohřbů denně, přesunuly, nebo ho elektrifikovaly. 

Provozovatelé krematoria se brání, že na hranicích používají tradiční suroviny. "Ghí, kafr a pasta ze santalového dřeva a kravský hnůj používané na hranicích naopak pomáhají obohatit přírodu," řekl listu The Times of India manažer krematoria Sanjay Singh.

Původní součásti hranic samy o sobě během hoření přírodu nepoškozují. V kombinaci s těly nebožtíků a jejich oblečením z mnohdy syntetických materiálů ale vznikají při hoření škodliviny a do ovzduší se uvolňují i těžké kovy.

"Rtuť obsažená v amalgámových plompách může být při hoření nebezpečná," cituje deník profesora chemie na univerzitě v Allahabadu.

Proti stěhování krematoria i jeho úpravě na elektrické se zatím vždy postavili místní obyvatelé. Spalování mrtvých na dřevěných hranicích je součástí hinduistických tradic.